Bílá sobota

 Dnes jsem vstával nějak brzo. Pes se probudil podle běžného, pracovního kalendáře a tak dlouho nás ujišťoval o své přítomnosti, že jsem s ním šel raději ven.

 Bylo něco před šestou, když jsme vyráželi. Vybaveni dvěma pytlíky na psí hromádky a mou neveselou náladou, zaklaply za námi dveře bytu.

 Pár vteřin poté něco otočilo svět. Poměrně chladný, ale vůbec ne, nepříjemný vzduch se přes nás přelil jako veliká, mořská vlna. Vzápětí se rozezpívali ptáci. Kosi, sýkorky, červenky i vrabci zpívali své ranní laudate a vycházející slunce stříbřilo a zlatilo ležící zbytky bílé, potrhané mlhy.

 Ulice byla prázdná a pes sám mířil na svou venčící louku. Stará, hnědo-šedá tráva voněla vlhce předjařím a kyprá hlína plná krtčích hromádek poskytovala Paddymu bezpočet možností pro hraní hry na čuchanou.

 Přes louku přiběhl, spolu se svou rozesmátou paničkou, Paddyho kamarád a oba psi se začali navzájem očuchávat, honit a pokoušet s radostí pubertálních, špatně vychovaných dětí.

 Za chvilku kamarád i s paničkou zase odběhl a my šli spolu, jen my dva, kolem kaštanů, které byly vzrostlé už tehdy, když jsem začal chodit do školy. Kapky ranního deště uvízlé v pupenech obtížených k prasknutí, čekaly jako marnotratně rozházené diamanty, až se kolem nich otřu, aby mi mohly studeně vklouznout za krk.

Začínala Bílá sobota 2016

Mapa

Dostal jsem mapu,
na okraji tužkou mé jméno.

Je slepá.
Já chromý.

Jdu, klopýtám,
prstem se řek dotýkám.

Velikonoce

 Tak je tu máme zase, Velikonoce. A měl bych spíš napsat Velikonoce západního křesťanství, protože data Velikonoc máme vlastně trojí. Židovský Pesach, Velikonoce církve západní a Velikonoce církve pravoslavné.

 Židovské "velikonoce", tedy svátek Pesach se v Izraeli slaví 15.-21. Nissanu (3Moj 23). Slovo Nissan znamená "První ovoce", ale také "Zázrak" nebo lépe "Zázrak všech zázraků" a je prvním měsícem židovského náboženského kalendáře, jako připomenutí východu z Egypta a zbavení se otroctví.

 Protože židovský kalendář je lunisolární – měsíce jsou počítány nejen podle Slunce, ale také měsíčních fází, začátky měsíců se nekryjí s naším gregoriánským kalendářem. Židovský nepřestupný rok může mít od 353 do 355 dní. Přestupný rok, protože se každé dva až tři roky vkládá na jeho konec třicetidenní měsíc Adar, pak o dalších třicet dní více. Rok 2016 je shodou okolností přestupný jak v židovském, tak i gregoriánském kalendáři.

 Letos, začíná měsíc Nissan 8. dubna. Pokud k začátku měsíce přičteme již zmiňovaných patnáct dní a posuneme začátky dní na předcházející večer, tak jak je běžné i v křesťanských svátcích, dostaneme začátek Pesachu na 22. dubna večer.

 Datum křesťanských Velikonoc západních je také pohyblivé a počítá se jako první neděle po prvním jarním úplňku. Ten může připadnout na data mezi 22. březnem a 25.dubnem. Začátek jara je administrativně definován na 21. března a byl-li by úplněk v neděli, posouvají se Velikonoce až na neděli následující. Letos vychází Slavnost Zmrtvýchvstání Páně na 27. března.

 A ještě tu máme pravoslavné Velikonoce. Pravoslavní se řídí Juliánským kalendářem, který se oproti gregoriánskému poněkud opožďuje. V jednadvacátém století o třináct dní. Pravoslavní také zachovávají ustanovení Prvního nicejského koncilu, který stanovuje, že křesťanské Velikonoce se nesmí slavit před židovským svátkem Pesach případně spolu s ním. Proto budou pravoslavní slavit Velikonoce až 1.května na Svátek práce.

 Co se však kryje s právě probíhajícím Svatým týdnem, je židovský svátek Purim, který letos začíná 23. března. O tomto svátku se Židé radují a připomínají si nejen statečnost královny Ester, která zachránila perské Židy před totální řešením, jenž plánoval králův ministr Haman, ale děkují také Bohu, že s nimi i v těchto těžkých chvílích byl, ochraňoval je a vedl. Je to čas karnevalů, hraní divadelních her, často s motivy z knihy Ester a dávání si dárků.

Tajemství

"Chtěla bych ti něco ukázat, tati."
"Ale potichu, abys je nevyplašil."

Pevně mě chytla za ruku.
A přivedla na louku…

…pokrytou fialkami.

Bajka o motivované zápalce

"A od vás všech očekávám, že pro svou práci budete maximálně".

To byl konec projevu, jedné zvlášť motivované zápalky.

Poté celá krabička, spolu s vedlejším stohem, shořela.

Štěstí

"Dobrý den,
nejste Vy Štěstí?"

"Všude Vás hledám,
byl jsem v Japonsku i Peru."

"A Vy se mi tu vyhříváte,
s kočkou na zápraží."

Náhrdelník

Dnes večer,

má Paní, viděl jsem;
Váš náhrdelník
padat k zemi.

Perly z niti přetrhané

cele Vás zlíbat chtěly.

Do vlasů Vám zaseji

jiskry dalekého moře.
Až do snů tiše připluji
přes Sargasové lože.

Babylon

 Je to týden zpátky, co jsem četl v novinách, že papež František promluvil před členy francouzského hnutí Poissons Roses.

 "Zajímavé", říkal jsem si. Proč se však hnutí jmenuje tak podivně? Někde na pozadí mého mozku se rozběhl anglicky mluvící překladatel, který "Poissons Roses" přeložil jako Otrávené růže.

 Vím, že má František široký záběr a chce oslovit každého. Dovedl bych si představit, že by promluvil i se zahrádkáři v Kersku, ale proč pro boha svatého navštěvuje neúspěšné pěstitele růží?

 Zatímco jsem přemýšlel nad názvem společenství, dostal jsem se na konec perexu a začal číst článek. Právě tady mi redaktor v závorce odhalil, že se nejedná o Otrávené růže, ale Růžové rybičky.

 "Taky zajímavé", František zřejmě navštívil spolek francouzských katolických homosexuálů a promluvil na něm. Od papeže Františka se to dá očekávat. To byla ve zkratce ona message článku, která mi zůstala v hlavě.

 Večer jsem vyprávěl svůj jazykový zážitek dceři, jenž vládne francouzštinou mnohem, mnohem lépe.

 Ta mi odkryla další tajemství, ukryté ještě hlouběji pod tajemstvím růžových rybek. "Poissons Roses" jsou růžové rybky, ale výslovnost je dost podobná k "Poissons Rouge" – rybkám zlatým. Slovíčko "rouge" však neznamená zlatý, nýbrž červený.

A pak se má někdo v tom Babylonském zmatení jazyků vyznat…

P.S.
"Poissons roses" je francouzské hnutí levicových křesťanů.

Malý slovníček pojmů:

poison (FR,EN) – jed
poisson (FR) – ryba
rose (EN) – růže
rose (FR) – růžová
rouge (FR) – červená
or (FR) – zlatá
or (EN) – nebo

poisson rouge – červená rybka, která je evidentně zlatá
poisson rose – růžová rybka, která nevypadá jako růže

Svoboda psích dětí

 Jak už jsem kdesi psal, máme psa. Od října nebo listopadu. Není to pro můj příběh důležité. Přivezli jsme si tehdy z buchlovských kopců malé štěně pudlíka, barvy smetanové pěny v šálku kapučína. Teď má to psí dítě sedm měsíců a prochází pubertou.

 Já jsem Paddyho třetí pán. Pro něj a také pro mě to znamená, že první pán mu dává nažrat, chodí s ním ven a mazlí se s ním. Druhý pán s ním chodí ven, mazlí se s ním a občas mu dává nažrat. Pokud tito dva pánové, u nás paničky, nemohou své povinnosti plnit, přicházím jako třetí pán já.

 Šli jsme spolu onehdy na procházku. Paddy přivázaný na vodítku, neboť jak již jsem psal, v té řadě pánů jsem až třetí, spolu s k tomu odpovídající autoritou.

 Několikrát jsem našeho psa viděl, jak se raduje, svobodný a bez vodítka. Když, jeden než luskne prsty, je na blízkém kopci a než na něj stačí zaostřit oči, je zase na druhém. Mám-li být upřímný, bralo mě to za srdce. Viděl jsem čistou, téměř destilovanou radost.

 Tedy, šli jsme spolu na procházku a já si přál tu radost zase vidět. Zároveň se bál. Paddyho jsem pustil a ihned se začal potit. Než jsem lusknul prsty, byl na jednom kopci. Než jsem na něj zaostřil oči, byl na druhém. Kdesi zapískal kos, Paddy zmizel.

 Začal jsem si říkat, jestli jsem potřeboval opravdu zrovna toto. Hledat psa, který mě neposlouchá a vysvětlovat první paničce, druhé paničce i zbývající části rodiny, proč ho už nemáme.

 Chvíli jsem chodil mezi kopci a to blbé zvíře volal. Paddy se odkudsi vynořil. Šťastný.

 A já si u toho keře říkal, že takhle nějak to má možná Pán Bůh s námi. Bojí se, možná se stejným mrazením v zádech jako my, co s tou naší svobodou zase vyvedeme a jestli se vrátíme. Přesto však potřebuje vidět, že jsme šťastní.

Človečina

Jsme psi hladovějící po lásce.
Jsme kočky toužící po hlazení.

Jiskrami kradených doteků
naše kožichy praskají.

Z tlam nám visí
kusy rozervaných citů.