Štítek Město

častěji a častějivstupují do mých snů květy slivonía když se probudímvidím že mráz na okně zachytil můj sen

Procházím se pustinou za městemprodírám křovíma heleklubko rezavého drátu prorostlé zaječím pyskem Mám to dnes ale štěstí! * Z hromádky karetvytahuji srdcovou dámudruhoutřetí čtvrtouplný paklík srdcových dam jsem mikromág srdcový bonviván * mužmíjíme sedva neznámí na prázdné ulicizšeřelý průchod tu…

je konec dnenebo jeho začáteka je to vlastně jednoať tak nebo takpánové v oblecichdámy ve večerních toaletáchs vějíři a péřovými boaměstská Krásná společnost smějí se konverzujílaškují a trnou hrůzouco se za stanekdyž sestoupí po schodechdo sklepa jednoho z nicha poslední…

v čekárně mokré kabátyty z čekárnyti po leviciti po pravici těžký teplý vzduch volají – další

Spasitel splní mi tajná přánínabídne svou manželkupostará se o budoucnostzapomene na minulostrozjasní přítomnost —instantní spasitelměkce kovovým hlasem

ten člověk tamjako by něco hledalsehnutý v roštírýpe v zemi starým deštníkemna hlavě panamáksnad hledá houbyhouby s octem

kráčet tou cestoujako by vedla domůbílé vodící čáry končícíu plechové ohradychvíle spočinutí vprostřed cizího města

tam nad střechamišedivý kouř nevytvařející stínčas který se neotisknulvzpomínka nalézající počátek

v ranním autobuseplném až po třetí stropse zamženými oknys tucty hieroglifů opřených ramenhlístů sasanek a jinýchs osezenými sedadlysjetými pneumatikamikde všechno smrdí

na ulici blýsknutí mince letící vzduchempohled do prázdného okna naprotimuž se psem a nápis na kartónučrta jedním dlouhým tahem