Procházím se pustinou za městemprodírám křovíma heleklubko rezavého drátu prorostlé zaječím pyskem Mám to dnes ale štěstí! * Z hromádky karetvytahuji srdcovou dámudruhoutřetí čtvrtouplný paklík srdcových dam jsem mikromág srdcový bonviván * mužmíjíme sedva neznámí na prázdné ulicizšeřelý průchod tu…
je konec dnenebo jeho začáteka je to vlastně jednoať tak nebo takpánové v oblecichdámy ve večerních toaletáchs vějíři a péřovými boaměstská Krásná společnost smějí se konverzujílaškují a trnou hrůzouco se za stanekdyž sestoupí po schodechdo sklepa jednoho z nicha poslední…
v čekárně mokré kabátyty z čekárnyti po leviciti po pravici těžký teplý vzduch volají – další
Spasitel splní mi tajná přánínabídne svou manželkupostará se o budoucnostzapomene na minulostrozjasní přítomnost —instantní spasitelměkce kovovým hlasem
ten člověk tamjako by něco hledalsehnutý v roštírýpe v zemi starým deštníkemna hlavě panamáksnad hledá houbyhouby s octem
kráčet tou cestoujako by vedla domůbílé vodící čáry končícíu plechové ohradychvíle spočinutí vprostřed cizího města
tam nad střechamišedivý kouř nevytvařející stínčas který se neotisknulvzpomínka nalézající počátek
v ranním autobuseplném až po třetí stropse zamženými oknys tucty hieroglifů opřených ramenhlístů sasanek a jinýchs osezenými sedadlysjetými pneumatikamikde všechno smrdí
na ulici blýsknutí mince letící vzduchempohled do prázdného okna naprotimuž se psem a nápis na kartónučrta jedním dlouhým tahem
Průjezdy hodné hodné ženynabízejí se všechnyže pomohou miod všech starostí