#4465

konec nadějí
úrodu sežrali
špačci
*
ptačí stopy
a otisk tlapky v blátě
možná se potkali
*
u misky s vodou
v jednom chumlu
dva psi a kocour


dělíme co zbylo
jíme jíme –
hladu přiměřeně
*
oceán –
z tváře stírám
vodu i slzy
*
po dlouhé cestě
tělo i mysl společně
ve vodní lázni


jdu
po čichu –
kávové okénko
*
ranní autobus
stíny postav se
hrnou dovnitř
*
naslouchám
prázdné ulici –
haiku

#4464

mokrý obrys číchsi zad –
sedadlo
ranního autobusu
*
30 ve stínu
z otevřenýho okna –
vzdychání
*
na parkovišti
na vysokejch podpatcích –
i dneska
*
poď dom,
cinknutí lahváčů –
už to začlo

#4463

φ

zdál se mi sen
a v tom snu
zdál se mi sen
procházela jsi kolem
odraz zrcadla v zrcadle
stopy v prachu
zářily zlatě
r=p/(1+𝛆 cos φ)

#4462

zastavit se doma,
možná s kyticí,
než bude pozdě
*
ve sterilní nádobě
sterilní kanylou
56denní
*
expektační lůžko
modré světlo majáku
a dlouhá chodba
*
Štědrá večeře –
odnáším přebytečný talíř
I té polévky je letos moc

#4461

wir und sie
my a oni

Možná, že nebylo hrozné,
že byli jiní.
Vielleicht war es nicht das Schlimmste,
dass sie anders waren.

Možná, že bylo hroznější,
že byli jako my.
Vielleicht war es schrecklicher,
dass sie wie wir waren.

Že byli lidé
Dass sie Menschen waren

my a oni
wir und sie

Vielleicht war es nicht das Schlimmste,
dass sie anders waren.
Možná, že nebylo hrozné,
že byli jiní.

Vielleicht war es schrecklicher,
dass sie wie wir waren.
Možná, že bylo hroznější,
že byli jako my.

Dass sie Menschen waren
Že byli lidé

#4460

Meeting Brno


Naše nahnědlé strany si myslí, že odpuštění a zapomění je totéž. Není.
Je důležité nezapomenout. Je důležité, když přijde správný čas, odpustit.


dav lidí
spíš přízraků –
obrysy žlutých hvězd

*

rodný dům
dnes tak cizí –
žádám o vodu

*

vlaječka v klopě
zaťatá pěst –
mýticky slovanský vzhled

#4459

nakonec zůstane
na skle hořký úsměv

pro koho
pro co

sedm pádů
sedm hříchů

ve dřezu nádobí
za zrcadlem
zaprášená papírová růže

#4457

dva paviáni se
tahají o banán –
hlavy pomazané
*
Na lavičce v parku
kytička narcisů –
svátek matek už byl.
*
Závora,
jako by někoho čekala,
napůl zvednutá.

#4456


prázdný list papíru –
slova nechávám plynout
jen ve své hlavě