Povidala Joeova máma -
„Ten bastard se neměl nikdá narodit.“
Taky sem si to povidal,

Z balkonu na balkon
na sebe křičí -
Miluji Tě!

Je to tak hlasitě,
že

Voda zvoní o kámen.
Hledání Ducha žuly.

2040

Řeka se uklidňuje,
po vydatných deštích si bahno sedá ke dnu.
Hladina opadá,
lidé

/Inspirace Timem Burtonem/

Arachnofilia

Trhám nožku za nožkou,
s mou nejlepší kámoškou.

Budu oběť?
Nebo

Karla a tramvaj

Nasedla do tramvaje,
že chtěla by do Dubaje.
Hned tři tramvajáci dumají,

Deníky uplavaly
a vzpomínka rychle vybledá.
Kdo říká - Nezapomenu,
ten se jenom
dlouze holedbá.

Rezavých listů kaštanu zase na prst
jako psí srst
naježená na zloděje.
Kdosi po kouskách

Jako režnou nití sešitá
ústa mraku a země.
Aby mlčela,
nebo zemřela.
Skřivená ústa,
pršící

Když jsem tě potkal,
oči jsi měla jako ty
i ústa i nos jsi měla

Z novin

Dnes zemřel X.Y.
Věnoval jsem mu,
jako tichou vzpomínku,
dvě vteřiny
svého

Byl v tichu.
V ozvěně vánku byl
a já nemluvil.
Vždyť co se dá říct

Už jsem ho dlouho neviděl,
toho chlápka s psíkem.

Sedával na lavičce a chvíli krmil

Nyní společně
roztočme těžké obřadní mísy,
až barva kamenů změní se
v červenou a zlatou.

I kokos zmlknul,
v košíku na ovoce,
když viděl můj vous.

֍

Tak rudý květ
a