Obvyklá míra kýče v básních?
Tak daleko od sebe ruce nedám.
@
toto a tête
má společné
jen to à
#4476
I. Š.
je zde
zatím v šatech
však pazourky ve stovce dlaní
se z něj chystají sloupnout kůru
pomalu pás za pásem
aby si stačil odpočinout
přivyknout novému stavu
úder
na tu obnaženou hromadu kostí
jež z neznámého důvodu
byla kdysi obalena masem
#4475
spina
každý pohyb
může a nemusí
zhroutit se v bolesti
krok a další
odváží se
bolest letí po páteři
tóny noci
ticho
oči přivřené
čekání ve tmě
první mělký nádech
šustění písku
ve slepých hodinách
#4474
Kassandra
docela prázdné ruce
zaklesnuté do sebe
prst do prstu
měkké a chladné
jako by už neměly co dát
položené na bílé pokrývce
ty šedivě bílé ruce
hladící kuličky růžence
#4473
Okno
každý den se posune
stříbrný obdélník
východního okna
úsvity bílé šedé
pohyby po spirálách elipsách
konec přibližující se počátku
a co až si zítřek podá ruku s včerejškem
až se spojí dva konce nekonečna
co bude pak
#4472
Ráno
rosa na trávě
rosa na městě
rosa v očích chodců
#4471
vylézt po štaflích
až kamsi nahoru
vidět svět
takový jaký není
hnojiště
hasičskou nádrž
cákající se v ní kachny
#4470
spacák
mokrá stopa před kostelem
hladová miska
@
stébla psárky
míří vzhůru –
nad mraky
@
krok
na kraj srázu –
selfie
#4469
jabko transparentni
zamilovaný A.
zamilovaná E.
zavěšeni v sebe
prochází sadem
jabka padají
lvi nežerou beránky
a hadi mluví
jest
vlahý podvečer
bůh
jako by nebyl
#4468
muži s žebříky
muži s žebříky
muži s žebříky
vchází
vchází
vychází
vychází
schází
schází
z mlází
z mlází
sází
sází
nazí
nazí
vrazi
vrazi
růží