Dlouhovláska řekla: „Nech své srdce putovat“.
Tu se na obloze zjevil bílý kůň,
cválající jako vítr a mířící za obzor.
#3976
připusť, že jsi slabý,
staneš se silným
nehádej, co tě čeká,
změníš jen směr času
volnost působí lehkost
omezení působí tíhu
je začátek je konec
jsi začátkem jsi koncem
#3975
zimní krajinka ze stodolou a kohoutem
mysli si zvíře
má nohy?
má křídla?
má srst?
snáší vejce?
plave?
má bodliny?
máš ho ráda?
neříkej nic, mlč!
svět, který jsi stvořila, vzplane lehce
#3974
očistit slovo
jako mech na kameni
záblesk slunečního paprsku
prozření zvuku
chladivá chuť slova
vůně vody přeskakující kameny v korytu potoka
#3973
tady to klouže
tady zase ne
zasněžený chodník
*
hvězdnaté nebe
povídám si s těmi
co dávno nejsou
*
každé ráno stejnou cestou
dnes ježčí rodinka
*
naděje obrácené v prach
opršený volební plakát
#3972
Kdybych byl stromem
radoval bych se z hnízd ve svých větvích
Kdybych byl stromem
radoval bych se svým listím
Kdybych byl
#3971
památka dětem –
obrázek kukačky
a tři řádky
*
krátké objetí
měsíční kotouč půlí
stopa letadla
*
táhne odevšad
zapnutý ke krku
zastávka v poli
*
Ve větru vlaje
plakát z Globusu –
Tady je svět
#3969
lovci bílých vran
na konci lesa
bílí lovci
na bílých koních čekají
lovci bílých vran
do bílých keřů holemi tlučou
#3968
Dnes byla Dlouhovláska nakupovat.
Vrátila se večer
s takhle malou taštičkou.
Nechtěla mi ji ukázat.