tiráž
Hnali mě
náhončí s uhrančivýma očima
palicemi tloukli do stromů
praskaly větve když šli
v ten okamžik se tráva zohýbala k zemi
tady mě lapili
na konci stránky
tady končil příběh
poslední jiskřička života hrdiny
cvrček na tečce v tiráži.
#4515
Před mnoha lety jsi přísahala,
že se jednou vrátíš.
Říkala jsi to a já ti nevěřil.
Dnes jdeš k javorovým horám
a nikdo tě nezastaví.
#4514
זקן קון
— עוד מוקדם, להתחיל לפחד —
תופר כוכב
— אוי ואבוי —
על המעיל
Zaken Kon
— Od mukdam, lehatchil lifachad —
Tofer kochav
— Oj va’avoj —
Al hameil
stařičký Kohn
— je ještě brzo, začít se bát —
přišívá hvězdu
— ój, vej —
na kabát
#4513
S Dlouhovláskou jsme zatloukali hřebíky.
Šlo nám to hezky.
Jeden ona jeden já.
Milování je ale stejně lepší.
#4512
bod schnutí
vono se sice píše
že tehdá ptáci umírali v letu
že chcípal dobytek že neměl co žrát
že ty největší řeky byly jak potoky
jenže vono to není tak daleko
i když nekdo řekl
že v létě je hic
a v noci blbá tma
#4511
zatím
možná
že právě teď
uvnitř rozkvétáš
a ještě nevíš že
za paravanem blan
pozměněných bílkovin
další z tvých věčností
vyrůstá výhonek Jesse
#4510
Dlouho bylo všechno jinak. Jak ale zapadlo slunce, začali se trousit lidé. Bylo jich víc a víc. Spěchali domů, spěchali za někým, spěchali jen tak.
poslouchám
prázdnou ulici –
haiku
#4509
Dlouhovláska řekla –
budeme spolu dávat hvězdám jména
a tak jsme mlčeli.
Každá hvězda měla jméno
a zůstala jediná.
#4508
37°C
horká půda
pradávný horký klín
šedivá kapka
obraz včerejších skutků
letmých milosrdenství
#4507
zatímco z jedněch nebes
padají kapky černého deště
z druhých se na zem snáší
černé ptačí peří
to je apokalypsa
začínající bouře v nádobě z chemického skla
vyhnout se tomu
předat to těm druhým
to jste chtěli
ale je tady
David i Goliáš
roztáčejí svoje praky
kámen mířící doprostřed čela
ve jménu cyklických uhlovodíků
ve jménu pokroku
ve jménu milostivého léta
proklínám vás