Před mým pokojem,zástup neoblečených žen.Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnoua znovu zmizí kdesi v šeru nikam vedoucích chodeb. * Když se přiblížím k vrcholuONA mi řekne, že neví co k večeři. * Kdesi zaklinká zvonek. Jsme nazí.Kouzlo z ničeho nic končí. Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou…
Každý můj krok zraňuje.Tebe, jeho a nakonec i mě.Podívej se, jakou spoušť udělám,sotva se projdu po obyčejném trávníku.
každé ráno je to tak a taki každý večera přesto spolu uleháme i vstávámea přesto ti teď prstem kreslímkruhy kolem pupkuje to tak a takpřes to všechno, tak.
Potkáme se hned zvečera.Na začátku mého a tvého snu.Počkám na tebe na rohu T. Budeme se procházet zvolna podél řeky.Možná se svezeme na parníku.Do rána si povímevšechno to podstatné.
co asi děje se ti za zády, když já a ty… … střídá se sen se snem jsi a nejsi dívka v obrazu… … se psem
na druhé straně člunkráčím po hladině přes tvoji řekuvěříš za nás obapod nohama voda černá jako krevznamení možného setkání v odlesku úplňku
jediným drápkemtenkým jak vlaszasekla sesa jádál nemohu
Lawrence 20 05 Když začnou hodiny v hale odbíjetna chvíli se (mezi čtvrtým a pátým úderem) zastavíJako by se potřebovaly nadechnoutPak ti začnu psát úpěnlivé dopisyběžím do trafiky na rohu pro další cigaretyKdyž mi konečně zavoláša do sluchátka zakřičíš to…
Když stojíš u toho dubuzeptal bych se tě, s kým mluvíš.Oba víme, že s ptáky ne.S těmi ne, ale přesto;co ti říkají?
sedává na naší židlitam kde jsem choval naše dětivetřel se ptáčekrovná si blisknavá peříčkabez studu drobína můj stůlkdyž se zeptámrameny krčíščerno ti padá přes očinakonec jak němáčtyři slova lámešjá tě tak neznalaa ruce zpátky ložíšk sobě do klína