Štítek Dialogy

ovíjí se ti kolem nohou úponky přísavníku jsi mohutným stromem zadržuješ vláhu poskytuješ stín

přijdu domů a ty hned spustíšdávám si ruce před obličej chráním si hlavu slova padají na starý koberec mrtví černí ptáci

a: je to fulminantníopravdu fulminantní b: je to flagrantníopravdu flagrantní c: je to impertinentníopravdu impertinentní a tak tam ti tři stália přeřvávali senež je stará Blažková polila vodou od brambor

když se odrazíšletíš opravdu hodně dlouhomizíš mi z dohledu jako pták vodní hladina zůstává prázdným zrcadlemto jedno léto tam

krátkými pohybytrháš oblohutehdy v Ňůzmokli jsme na kostzahříval jsi mě svou mokrou košilípak už nevšechny další dny byly složeny z ticha

Nesahej na to, nebo to rozleješ!To bude tóčo,až se mamince ušpiní ubrus.Až se slunce obarvené vitrážívyleje z hrnečku kakaa!To bude teprv čoro moro, to bude rumbake,to teprv uvidíš!

Před mým pokojem,zástup neoblečených žen.Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnoua znovu zmizí kdesi v šeru nikam vedoucích chodeb.  * Když se přiblížím k vrcholuONA mi řekne, že neví co k večeři.  * Kdesi zaklinká zvonek. Jsme nazí.Kouzlo z ničeho nic končí. Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou…

Každý můj krok zraňuje.Tebe, jeho a nakonec i mě.Podívej se, jakou spoušť udělám,sotva se projdu po obyčejném trávníku.

každé ráno je to tak a taki každý večera přesto spolu uleháme i vstávámea přesto ti teď prstem kreslímkruhy kolem pupkuje to tak a takpřes to všechno, tak.

Potkáme se hned zvečera.Na začátku mého a tvého snu.Počkám na tebe na rohu T. Budeme se procházet zvolna podél řeky.Možná se svezeme na parníku.Do rána si povímevšechno to podstatné.