Štítek Monology

Plav sám.Já už nemůžu.Líbá tě… atd.

Náhle se mi změní rytmusJítSpátJístNa konci cesty cestaÚlevaŽe právě tak to stačí

můj milý, byli jsme spolu chvílikdyž naše rty — dva ptáčci — se políbilidnes večer však znovu usínám samabílý kouř nad válečným polemty ležíš v dálce a cesta dokonána

Není snad proplouta nezčeřit hladinuněco jako osvícení?

sám si tvořím svůj světnevyznám se v něm mám chtít po jinýchaby mě v něm vedli

už letíuž se snášíníž a níždo vlasůsedajícupují látku na kalhotáchtrhají kůžidrápky zaťaté do masa múzyty mrchyuž zase hnízdí

bolest přichází a odcházíjako vlny umírající v písku pláže u mých nohoupokusit se vydechnoutzadržet dechzabít je všechnyjediným úderem malíkové hrany

teprve když se onu myšlenkupokusím uvěznit do slov vidímjak těžký žalář jsempro tak drobného ptáčka utvořil

jako bych tu nebylsedím v křeslekouř dýmkynaznačuje jistou úzkost přicházíš do pokojeotevíráš oknaslunce vstupuje kouř mizíproud vzduchu mě odnáší

za pár dnísnad minut si nevzpomenenatahuje rucejsem jeho záchranaz dětské postýlkypohled velkých očí huum-ee, má vůni mého kmene