Štítek Monology

svou poezii nečtu – ze zásady se totiž vyhýbámtextům svých známých

jen se lehce usmátna obraz v zrcadle dobrý denpodat mu ruku jak se pane mátetam kde už nikde nic nebolí

jednou plácnu nějakou blbosta vstřícná ozvěnami ji opakuje celý den

potkají se u večeřeu smažené ryby u sklenice vínapodávají si talířenabízí přílohydolévají vínopo čtyřiceti letech spolupomyslí si náhleby snad někdo jinýse mnou dokázal žít

Obvyklá míra kýče v básních?Tak daleko od sebe ruce nedám.@toto a têtemá společnéjen to à

vylézt po štaflíchaž kamsi nahoruvidět světtakový jaký neníhnojištěhasičskou nádržcákající se kachny

J. Potměšil + 16.4.2026 jednou to po tobě chňapnemalý ostrý drápekkrysí očkavykukující ze vzdáleného koutupočítání zisků a ztráthledáníkolikátýjsi v řadě

Na podzim 2023 jsem přišel do vesnice, ve které jsem prožil část dětství. Jezdili jsme tam jednou za čtrnáct dní, do pronajaté chalupy, kterou tatínek opravoval. On, vždy už v pátek odpoledne, odjížděl prohřát vlhké zdi domu,my v sobotu ráno,…

Tomáš dotkni se mnedotkni se mne tam na tom místěať nepochybuješ –ať jsi ten první

rozvzpomenout seje-li časje-li na corozvzpomenout sena houpacího koněopřeného v rohuna slepou chodbu se zrcadlyúkryt pod schodištěm