#3977
Dlouhovláska řekla: „Nech své srdce putovat“. Tu se na obloze zjevil bílý kůň,cválající jako vítr a mířící za obzor.
Dlouhovláska řekla: „Nech své srdce putovat“. Tu se na obloze zjevil bílý kůň,cválající jako vítr a mířící za obzor.
Co on dělá Má, když nečeše si vlasy… Díky IvaSu za písničku
Dnes byla Dlouhovláska nakupovat.Vrátila se večers takhle malou taštičkou.Nechtěla mi ji ukázat.
Dnes milá Milá, řekla něžně – Obleč se! Vždyť je tam sněžně!
Dlouhovláska mi řekla, že je stará.Rád bych ji řekl, že to tak není.Naše protahovací cvičení jsou však delší a delší.
Můj milý, ještě chvíli,v bílém keři magnolií,před deštěm posečkejme.
Zeptal jsem se Divnolásky, jestli existuje malá smrt. Třeba když zemře brouk nebo někdo neznámý. Řekla mi, že ne. Že smrt je mnohem větší, než si dovedeme představit.
Ó, milá má,o čem se jí zdá?Kdepak ona je?Neodpovídá.Šedivo jev krajince s poníkem a psem.Volám jineodpovídá.Zda-li ona ještě spí?
když ses otočilachtěl jsem tě pohladituž jsi pryčuž je to pryčtak jako konec létajako chtěníchtění někoho pohladit