Štítek Zamilovánky

jindy to bylo jinakale rádi jsme se mělito zase jó

jsem zářící lampionosvěcuji ti cestu někdy si poskočíš jako malé dítěraduješ se ze zhoupnutí papírového slunce občas ve tvé náruči i shořím

směješ se ze snaz bděníkdyž se zeptámprý si nepamatuješnepamatuješ si nic z tohočemu ses smála mezi zuby tiskneš kuličku pepřebílá liška proběhla plotem

to místo nikdo neználodě jej míjejínalézt se dá jen v noci nohy zabořené po kotníky v hlíně čekám s hořící lampouzapouštím kořeny

když se po mně plazíš jako had namlouvám siže mě miluješmáš však zavřené očito pak nevidím co si myslíša ani ty oči ne

Dlouhovláska se dnessměje a pláče zároveň. Žmoulá kapesníka ptá se na oční stíny.

Dlouhovláska se jednézvlášť tmavé noci zeptala:„Co je mezi mým nádechem a výdechem? Je tam Smrt?“

Přivřeš oči,hvězdy zhasnou. Otevřeš je,je den. It’s easy 😀

Dlouhovláska mi jednou povídá:„Byli bychom šťastnější,kdyby nebylo trápení?“Nevěděl jsem.