Schoulená na lehátku,
labutí peří napadané do sněhu.
Splynutá s nemocniční dekou.
V slze její,
si duše
hraje na schovávanou.
Ruku mi tiskne,
jak ztracená a znovunalezená.
"Že to bude dobrý, pane?"
Proč mám tu být za boha!
Kývnul jsem. A na polštář
labutí duše kane.
…vracím se k události ze srpna 2014.
Stáli jsem na nástupišti a čekali. Opravdu nesnáším loučení. Čekali jsme na autobus, který Ji měl odvést na tak dlouho a tak daleko.
Myslel jsem, že nejsem sentimentální, ale tak před týdnem, když mi definitivně došlo o co vlastně jde, jsem začal najednou víc vzpomínat na to, jak jsem ji viděl poprvé. Byla malá, lehce nafialovělá, měla trochu šišatou hlavu, brečela a dohnala mě k slzám.
Vzpomínal jsem, jak jsem ji vodil do školy a do baletu. Jak jsem na ni trénoval své první rodičovství.
Teď je z ní velká slečna, která toho nejspíš ví víc než táta a která je zcela jistě už teď odvážnější.
Na nástupiště přišla skupinka francouzských lidiček, možná studentů. Nedokázal jsem poznat, kdo se s kým vlastně loučí. Byli čtyři a mohlo jim být tak kolem pětadvaceti. Jeden objímal druhého a vzájemně vytvořili těžko rozpoznatelné klubko dvou mladých pánů a dvou krásných slečen.
Nerozuměl jsem jim. Slova, která jsem slyšel zněla skoro zamilovaně. Dokázal jsem zachytit jen slůvko l`amour, které říkal každý každému.
Znělo to podobně, jako když se cucá turecký med nebo hašlerka.
Najednou začal jeden z nich zpívat. Byla to nějaká árie, která zrychlila čas na nástupišti. Všichni čtyři se smáli. Zpěvák dozpíval a naposledy se rozloučil. Je neuvěřitelné, že i loučení může být veselé.
Autobus přijel. Lidé začali nastupovat a nástupiště se principem spojených nádob vyprazdňovalo. Nakonec jsme s manželkou zůstali sami.
Rozpršelo se. Řidič autobusu na něco čekal a neměl se k odjezdu. Teplota vzduchu zobrazovaná na informační tabuli pomalu klesala a když autobus konečně nastartoval, byla o čtyři stupně nižší.
Vracíme se pomalu domů. Cítím, že se stalo něco velkého – je to moje první propouštění.
Ráno jsme dostali SMS z Paříže. Už před hodinou ale měla přijet do Bordeaux a pořád nepíše…
Stála pod lesem,
jak liška rezavá.
Plůtek rozpad se,
ztratila smysl života.
Přála si,
by ještě jednou,
prošel jí někdo.
Na jménu nesešlo.
Až jednou,
prolét jí pták.
Táto, nakresli mi traktor.
Sakr, jak jen se to maluje.
Už vím, dám ho do aleje.
Zelené jak čaj.
Na pole nesmím zapomenout.
Pastelku si vezmu zlatou.
Pod strání rybník bude.
Rákosí i s vodníkem.
Obloha modrá s pár mraky.
Zdá se, bude nejlepší.
Pes co štěká taky.
Před domem u dědy.
Princezno moje.
Papír se mi plní.
Ještě nemám dětské draky.
Sad s červenými jablky.
A tak, inu, zdá se.
Že dík té boží kráse.
Na traktor nějak nedošlo.
Takový drobný, dětský úlet.
Chtěla bych…
..co vlastně?
Snad, nejspíš,
umět psát básně.
Chtěla bych…
..tak co bys chtěla?
Zachytit kapku
než dopadne.
Nebo, asi,
knížkou na tvém stole být.
Aby list když obrátíš,
pohladils mě po vlasech.
Já, bych ti voněla…
… tiskařskou černí.
Sypal jsi mi popel do očí!
… aby ses zastavil.
Nevidím tě.
Abys uvěřil.
Volal jsem Tě …
Já s tebou vždycky byl!
Myšlenkou,
snad prý z prachu
člověk stvořen byl.
Já Adam,
však letím ke hvězdám!
.. bych před sebou, tam hřích svůj skryl.
Psáno toho roku, kdy byla poprvé detekována přicházející gravitační vlna.
Psáno toho roku, kdy se bojovalo v Sýrii.
Psáno toho roku, kdy bylo ohlášeno, že umělá inteligence do třiceti let ohrozí polovinu všech pracovních míst.
Psáno první neděli postní, LP 2016.
Letěl jsi v pírku poštolčího křídla.
Větvemi dubů křičíš mé jméno.
Voníš zlatým medem a vůní pryskyřice.
I pískem v mých botách jsi ty.
Ať přetékám jako kidušový pohár.
Ať se na tobě plavím jak námořník.
Ať s Davidem před Archou tančím.
Ať Míkal se směje, to nevadí.
Konečně uznání, jsem BIG Expert! Možná.
Včera, hned po probuzení jsem věděl, že den bude náročný. Probouzel jsem se upocený a nevyspalý, hlava mě začínala bolet a tušil jsem, že to nebude všechno, co si na mě dnes moje tělo přichystalo.
Spíš po paměti, než s bystrým rozumem jsem došel do práce a udělal si dvojitou kávu, abych přežil. Trochu to pomohlo.
V deset hodin jsem si musel vzít z krabičky poslední tabletu Valetolu. Vyzkoušenou záchranu v těchto zničujících stavech.
V polední pauze jsem došel do blízké lékárny, abych doplnil zásobu, až budu bílou tabletu zase někdy potřebovat.
"Prosil bych Valetol", požádal jsem expertku na druhé straně pultu. Vysypala přede mě několik různých verzí krabiček. Rozeznával jsem barvy a tak jsem si vybral bílo-červenou. Zaplatil jsem.
Miluji, když mě lidé považují za expert na všechno.
Když hlava povolila, zjistil jsem, že Valetol se prodává za cenu v rozmezí 20-40Kč. Já jsem ho nakoupil za 57,- . Bez toho, abych bych hodnotil množství účinné látky, vstřebatelnost, stravitelnost a kdo ví co ještě. Ke kvalifikovanému rozhodnutí stačila jen barva krabičky.
Než jsem přišel domů, bolest povolila a ranní hnus se projevoval jen chvilkovým motáním hlavy.
Měl jsem před sebou ještě jeden důležitý úkol. Vyměnit kartuši v kuchyňské pákové baterii. Drhla již několik let a prakticky znemožňovala vodní regulaci.
Po shlédnutí videa na YouTube jsem věděl jak na to a po hodině cloumání byla kartuše z baterie venku. Nejsem takové nemehlo jak to může vypadat, jen bylo všechno zanesené vodním kamenem a to co dle videa mělo trva pět vteřin, trvalo v reále dvacet minut.
Konečně jsem vyňal kartuši a šel s ní do blízké prodejny vodo-instalo. "Chci toto". Dnes jsem měl podruhé čest mluvit s expertem. Za chvíli se expert vrátil a na pult položil dva naprosto stejné modré válečky kartuší. Expert zahlásil – 290, 320. Chvíli jsem váhal co ta čísla znamenají. Nakonec jsem tipnul cenu a stejně jako on jsem mezi zuby procedil – 320. Zaplatil jsem. Atmosféra ve vodo-instalo byla jak ve slavné pokerové scéně z filmu Velký podraz.
Kartuši jsem dal do kapsy a chtěl odejít. Expert na druhé straně promluvil. "Ta, co jste koupil je sice lepší, ale neoriginál. V té baterce musíte jemným smirkem upravit takovej malej rantlik. Jinak to tam nebude držet."
"Rantlik" v baterce jsem nenašel. Možná to bylo tím, že roháček (viz http://goo.gl/RYlf19), který kdysi jiný expert pod dřez montoval, protékal a baterka se neustále plnila napěněnou a unikající vodou.
Tak pokud byste potřebovali poradit – s čímkoliv, rád pomůžu.
Jinak kartuše zatím na místě drží.