Ten dlouhý a hranatýse právě otočil.Zakulacený a měkkývzlyká, zabořený do polštáře. Mlčí oba. Každý jinak.Cesta vedoucí odněkud někam.Cesta vedoucí odněkud nikam.Kam teď, když někdy je právě. Klapnutí dveří. Z obou stran bílých.Kašlání bot,na chodníku, v loužičce krve, koupající se pelikán.
Zjistit kde přesně vychází Slunce. Odchylka od seníku. jak nabrousit nůž po dědovi jak se jmenoval náčelník Sedící Býk po tátovi sehnat březovou kůru. cca 1dcm2 kde koupit padesát prezervativů kdo je HELENA?
Mansúr řekl:„Oč holejší jsou větve stromu,o to lépe je vidět na hvězdy.“ Sabhak odpověděl:„Šťastný je strom,skrz který je vidět hvězdy.“ A Mansúr pokýval hlavou.
Sluneční paprsekpodpírá budovu mrakodrapu.A její stín až k umělému jezírku,jistí jej zespoda. Dnes nemohu překročit stín,abych se také nevyhnul paprsku.Žába z jezírka to dokáže. Kdykoliv.
Po bouřce překračujistvoly bílých kosatců.Leží, leží mi přes cestu. A v dálce znovu hřmí.
Milována kde kým,nemilovala mne. A to jsem jí dal,eh, prstýnek s červeným kamenem.Eh, modrý by stačil. S měděným rytím. ❦ Milována kde kým,nemilovala nikoho. To už je osud alabastrových sošek.Taky jsem kdysi jednu měl,než ji kočka shodila ze stolu.
On the road Cesta po které jdu,vede odnikud nikam.Ráno jsem vyšel v Nikudecha večer, ach nohy mě bolí,nedošel dál jsem zas, než jen Nikam.
Z vnitřku kabátuzačínají vyrůstat větvičky.Bílá březová kůra svítí na slunci,zubaté zelené lístky podobné prstům. Vrůstám do zeměkožené holínky se mění v kořeny.Mravenci lezou po bývalé kůži. Takhle chutná míza.Nasládlá jako odpolední spánek.Hlava šumí ve větru.
Hrozen šeříkukvítek po kvítkuuvoněný k smrti.Na bílém ubruse křížků jakpadlý sníh. Zahrada getsemanskáplná pannen padlých.
Po obědě … kdo by si nepřál přežít.Vždycky někdo přežije. A to „Magret de canard“ se mi vážně povedlo.Škoda té nedojedené porce. Byl to hezký týden.Azore, fuj!