Postavil bych koráb
z cedru a santálového dřeva.
A pluli bychom, kam by si až chtěla.
Však cedry u nás nerostou.
Tak před tvou adresou
nechám jen lodičku z borové kůry.
A přát ti budu, aby noční můry
nepluly plavbu tvou
pod hvězdnou oblohou.
#0484
Zabíjíš draky,
všude kolem sebe.
Kolik zabils jich v sobě?
Ach, jak pýcha zebe.
#0483
Dnes jsem si všimnul,
třešně se červenají.
Jistě dlouho už.
#0482
Kuličky deště
jak hrozny v trávě.
Blyští se zlatě, boubelatě.
K prasknutí plné
Slunce a Onoho dne.
Ó, Pane.
#0481
Jsi krásný,
v očích máš opály a karneoly.
Řezaný jsi z cedrového dřeva.
A já, dnes i denně klaním se
pouhé hromádce
z vyprázdněného střeva.
#0480
Už odešel
Muž bez domova.
Než mu kávu uvařili
a namazali chleba.
Z lavičky vstal a šel znova
hledat domov. Ten kámen bez domova.
#0479
Lehce přizvedneš malíček,
když zvedáš hrneček čaje.
A lehce obočí;
Země se otočí.
Nad námi hvězdy tvoří Jižní kříž.
Jsme si blízko, blíže, mnohem blíž.
#0478
Už to začalo,
už prší!
Déšť sype do růží
kuličky hrachu.
Až dech se mi úží
z toho strachu.
Zda rudé květy tolik lásky
ještě přežijí.
#0477
Díval jsem se z okna
na děvčátko jak malovalo
velkou ruku nohama
a smálo se
a maminka se smála
a já se nesmál
a mudroval
jestli snad každý nemá nárok
dostat tělo s dvěma rukama
a bylo mi najednou divně z toho
jak mi dětské ruce nejdou
a kolik jsem jich už pokazil i přes to,
že jsem jich tolik držel v náručí.
#0476
Červenou hlínou tělo si maluješ.
Rudou hlinkou, horkou jak krev.
Máš pohled z ocele.
A hlíny už nezbývá.
Z železa dere se
zase jen kovový vzdech.