Kolik je popela
z lidského těla?
Jsou aspoň spolu?
Jsou všichni spolu?
Kolik je popela
z lidského těla?
Jsou aspoň spolu?
Jsou všichni spolu?
Víno jsme pili
byli sami.
Šaty si svlékli
snad milováni.
Spali jsme spolu.
A byli sami.
Jsem prostý prodavač zdraví.
Práci co dělám mě baví.
Pro pány mám
hodinky prostatika.
(tady ujel mi rým) zlepší se I statika.
BIG SMAJL
Jsem prostý prodavač zdraví.
Práci co dělám mě baví.
A pro paničku bylinečku (BIO kvalita)
před početím, na početí
po početí, na potřetí.
BIG SMAJL
Všechno máme, rádi dáme
(pátý produkt zdarma)
vyčistí se karma.
… práci co dělám mě baví.
(ozývá se vzdalující hvízdání ve stylu amerických muzikálů 50. let)
Ptáš se, jak se mám. Z úst plynou, jenom slepá slova. Smutek. Bolest.Opuštění. Zlost.Kdybych mlčel, věděla bys víc.
Dědečkům a babičkám, kteří nikdy nepřestanou být lidmi.
Stařeček můj,
ležel na bílé posteli.
A ruce tisknul si k drobnému pohlaví.
Jako kdyby se milovat chtěl.
Nebo když malí kluci si hrávají.
Styděl se. Jak tenkrát pod háji.
přiznávám vykrádačku Krchovskýho
Nemám už oči klučičí.
Na Mourku volal jsem
čičičí …
Už se nepohnula.
Řek bych od minula.
Sněží.
Padá písek z hodin věží.
Zatím ještě nepřestává.
Jedna vločka náhle drahá.
Z kapsy na zem seskočí.
umyj si vlasy a ovoň se.A já schoulím se k tobě do klína.Tak vlasy jsem umyl a její boky vůní ovoněl.Klín v klínu spíme. Blíží se jitřní hodina.
Namočil pero
do básníkova těla.
A můra či jiskra malá
nocí proletěla.
Podruhé pak štětec otřel
o kraj jeho duše.
A mrtvé stromy,
které léta zněly suše.
Bíle rozkvetly.
Věta za větou.
Davide,
Goliáš byl trefa,
ale Uriášem jsi to zabil.
Dnes se dle církevního kalendáře připomíná také jméno krále Davida.
Tak taková malá paralela s kresleným vtipem od Pavla Kantorka –