#3865
Jen krátkým pohledem, zastavím se tam, kde už zítra stát nebudu. A hory kolem? Ty mlčí.
Jen krátkým pohledem, zastavím se tam, kde už zítra stát nebudu. A hory kolem? Ty mlčí.
procházím mlčící krajinoutaké já mlčímtu jak blesk z čistého nebehlásek sýkorkya tu se srdce rozezpívá * blíží se večer a hosté už odešlinad šálkem čaje užívám tichav ruce pero a list papírudopisuji poslední verš
déšť na svaté i nesvatépadá stejněočišťuje je
a já vím že to bude jako lonilisty pevně chycené větvíse zlehka pustía vítr je začne hnát do polí
potůčekcihly po dvou krocíchpod vodou už pátá pláčpřidávat do vodydalší vodu bezvětříkdyž se klimatické krizi říkáklimatická změna
Moje srdce je ještě plné hor.Není v něm místo pro báseň.Promiňte.
karmínový okrajekzápad slunce vinoucí se po vrcholcích hornajednou se svět zhasne a začne noc marnotratné divadlo na konci dne
kdosi za okny autobusuposouvá zešednutými městyzitra se probudímv jiném světězářící denobejme mne kolem ramen
vržouvržouvržoudřevění ptáci (není to na báseň málo?) křídlo o křídlosečítají čas