Myšlenkou,
snad prý z prachu
člověk stvořen byl.

Já Adam,
však letím ke hvězdám!
.. bych před sebou, tam hřích svůj skryl.

Psáno toho roku, kdy byla poprvé detekována přicházející gravitační vlna.
Psáno toho roku, kdy se bojovalo v Sýrii.
Psáno toho roku, kdy bylo ohlášeno, že umělá inteligence do třiceti let ohrozí polovinu všech pracovních míst.

Psáno první neděli postní, LP 2016.

Konečně uznání, jsem BIG Expert! Možná.

Včera, hned po probuzení jsem věděl, že den bude náročný. Probouzel jsem se upocený a nevyspalý, hlava mě začínala bolet a tušil jsem, že to nebude všechno, co si na mě dnes moje tělo přichystalo.

Spíš po paměti, než s bystrým rozumem jsem došel do práce a udělal si dvojitou kávu, abych přežil. Trochu to pomohlo.

V deset hodin jsem si musel vzít z krabičky poslední tabletu Valetolu. Vyzkoušenou záchranu v těchto zničujících stavech.

V polední pauze jsem došel do blízké lékárny, abych doplnil zásobu, až budu bílou tabletu zase někdy potřebovat.

"Prosil bych Valetol", požádal jsem expertku na druhé straně pultu. Vysypala přede mě několik různých verzí krabiček. Rozeznával jsem barvy a tak jsem si vybral bílo-červenou. Zaplatil jsem.

Miluji, když mě lidé považují za expert na všechno.

Když hlava povolila, zjistil jsem, že Valetol se prodává za cenu v rozmezí 20-40Kč. Já jsem ho nakoupil za 57,- . Bez toho, abych bych hodnotil množství účinné látky, vstřebatelnost, stravitelnost a kdo ví co ještě. Ke kvalifikovanému rozhodnutí stačila jen barva krabičky.

Než jsem přišel domů, bolest povolila a ranní hnus se projevoval jen chvilkovým motáním hlavy.

Měl jsem před sebou ještě jeden důležitý úkol. Vyměnit kartuši v kuchyňské pákové baterii. Drhla již několik let a prakticky znemožňovala vodní regulaci.

Po shlédnutí videa na YouTube jsem věděl jak na to a po hodině cloumání byla kartuše z baterie venku. Nejsem takové nemehlo jak to může vypadat, jen bylo všechno zanesené vodním kamenem a to co dle videa mělo trva pět vteřin, trvalo v reále dvacet minut.

Konečně jsem vyňal kartuši a šel s ní do blízké prodejny vodo-instalo. "Chci toto". Dnes jsem měl podruhé čest mluvit s expertem. Za chvíli se expert vrátil a na pult položil dva naprosto stejné modré válečky kartuší. Expert zahlásil – 290, 320. Chvíli jsem váhal co ta čísla znamenají. Nakonec jsem tipnul cenu a stejně jako on jsem mezi zuby procedil – 320. Zaplatil jsem. Atmosféra ve vodo-instalo byla jak ve slavné pokerové scéně z filmu Velký podraz.

Kartuši jsem dal do kapsy a chtěl odejít. Expert na druhé straně promluvil. "Ta, co jste koupil je sice lepší, ale neoriginál. V té baterce musíte jemným smirkem upravit takovej malej rantlik. Jinak to tam nebude držet."

"Rantlik" v baterce jsem nenašel. Možná to bylo tím, že roháček (viz http://goo.gl/RYlf19), který kdysi jiný expert pod dřez montoval, protékal a baterka se neustále plnila napěněnou a unikající vodou.

Tak pokud byste potřebovali poradit – s čímkoliv, rád pomůžu.

Jinak kartuše zatím na místě drží.

Na Silvestra se v práci většinou nic neděje a tak mi nevadí, že ho pravidelně trávím právě tam. Dodělám v klidu co je potřeba a jdu domů o něco dříve. Pohoda.

Vyrazil jsem jako každý den, kolem půl sedmé. Bylo ode mne hloupé, že jsem si neuvědomil, že dopravní podnik chápe
Silvestr jako sobotu a ne jako pracovní den. Zahájil jsem proto své ranní bdění s vědomím, že moje linka dnes prostě nejede.

Bylo mínus 7, na brněnské poměry slušná kosa. Nějaký nejbližší spoj měl jet za deset minut. Začínal jsem se těšit do tepla. Tramvaj přijela a zevnitř byla na oknech jinovatka.

K čemu směřuji. V té kruté zimě, 31.12.2015 v 7:00 stála na mostku u řeky Svitavy ona.

Nevím už, jak jsem si ji kdysi pojmenoval. Stála tam v tenkých šedivých teplácích a růžové bundě.

Obličej silně namalovaný, černá tužka na obočí ji obtahovala vytrhané obočí. Vím přesně jak vypadá, potkáváme se často.

Chodila z jedné strany mostku na druhou. Dalo by se říct, šlapala zmrzlý beton.

V té tmě a zimě jsem prostě musel obdivovat její zodpovědný vztah k práci.

Všechno dobré v nadcházejícím roce 2016.