Štítek Modlitby

otecpřicházímlčící a velkýobličej s rybíma očimaodvrací tvář konečně odpustit takhle se láme hůl takhle se cibule krájí tak se na řezu blýská nerozetnutelný kruh

potřeboval bych nějaké bílé slovo,abych – až ráno otevřu okna –jako holubici ho vypustil ven. potřeboval bych, až ráno jej,věnujte mi, prosím, na čas vstávání, nějaké…

jsi červená bójejsi záchranná vestajsi maják na vysoké a černé skáletvoje světlo nic nepohltí

zdá se jako když spístrašáci na poli zdá se jako když spíkameny na cestě a opravdu všechnovšechno spí

ta dlouhá uliceotočená přímo k východuslunce mi svítí do tvářezářím

někdy je touha většínež může být skutečnostpak to bolí naše cesta do Assisi skončila dřívnež mohla začít

jen lehcepootočitzub časuzměnit tok řeči zpět do ústbýt hned od začátku moudrýa pokorný

Je neděle ráno a je vymalováno Věříš?Věřím. Surrexit Christus, haleluia.

jsi tu se mnou jako tóntichý a nepostřehnutelnýnikdo ho neslyšímluvíš jen mým jazykemjdeš mi v patáchponášíš v náručívím to

Epilog obejmout se takaby to nebolelo