Schoulená na lehátku,
labutí peří napadané do sněhu.
Splynutá s nemocniční dekou.
V slze její,
si duše
hraje na schovávanou.
Ruku mi tiskne,
jak ztracená a znovunalezená.
"Že to bude dobrý, pane?"
Proč mám tu být za boha!
Kývnul jsem. A na polštář
labutí duše kane.