Galantní poezie
proč holoubátka pod plachetkou máte?
Proč dusíte je tak?
Svobodu ptáci potřebují
a holub je přec pták.
Odkryjte je trošku, ať nadechnou se
a uletí-li pak,
tvorové nevděční to byli
tak ať trefí je šlak.
Žalm 103
jako polní květ rozkvétá;jen závan po něm přejde a už není,už nikdy jej nepozná místo, kde býval.*
~~~~
*Až závan po mě jednou přejde
a s rukama prázdnýma budu stát.Prosím Tě, Pane, započítej,že Aničku Zelinkovou jsem tenkrát zkusil rozesmát.*
Kleopatra
Stopa zmijev bedrech.Slunce rudé.Kapka zlatá.Usnem spolu.
Jitro vstává.
*Marcus Antonius*
Ráno
Tramvaj, veřejný výdobytek civilizace.
Za minutu přijít měla. A já, místo toho,
mávám jí svým kapesníkem.
Jsem opuštěný na přeplněném peronu.
Jsem pohozená jehla v kupce sena
a nadbytečná rukavice, ruce bezrukého.
Tu tedy odkudsi, zbojník Robin.
Ten, co dával, místo bral,
zalechtal mě pod nosem.
Ohlížím se, hlavu div si nezvrátím.
Stánek. Stánek s koláčky a horkou,
na štítu inzerovanou, mimořádnou, kávou.
Jako když hřebec nad klisnou, vůně toho nápoje mé chřípí šíří.
Nadechuji se a ona,
mysl i obě mé plíce plní.
Slečno, ano Vy. S těmi červenými punčochami.
Stoupněte si do kolejí jako semafor.
Zastavte čas.
Zastavte mi ten okamžik.
Na okamžik aspoň, prosím.
Chtěl bych do sytosti opít se
vůní čerstvé kávy.
O růžích a ženách
Láskou.
Dodatek :
"Než z flámu vrátil ses
ta kytka
opadala."
O dešti
Znuděný déšť,
záhony růží
skrápí.
Každé z nich
vlahý deštík
sliboval.
Poupě růže.
Výrostek déšť
hrubě v něj se dobývá.
Ubohá malá růže
ještě bez trní.
Pátek třináctého
A láskou omámense ve splašcích utopil.
A když slunce vyšlo,tak byla Duha, děti.
Na bavlnuA na tričkaA na čepiceA na slepiceA na pyžamaA na havrana A na lachtana
Promiňte je pátekblázni mají svátek.
Třináctého
Jenom trochu
Jenom trochu bít tě budu jen trochu tě znásilním.
Podivnost
Zjevně hledáš mě já divně ptám se.
„Jsi?“