*Člověk! Jeho dny jsou jako tráva,
jako polní květ rozkvétá;
jen závan po něm přejde a už není,
už nikdy jej nepozná místo, kde býval.*
~~~~
*Až závan po mě jednou přejde
a s rukama prázdnýma budu stát.
Prosím Tě, Pane, započítej,
že Aničku Zelinkovou jsem tenkrát zkusil rozesmát.*