Předchozí | Následující
Žalm 103
*Člověk! Jeho dny jsou jako tráva,
jako polní květ rozkvétá; jen závan po něm přejde a už není, už nikdy jej nepozná místo, kde býval.*
~~~~
*Až závan po mě jednou přejde
a s rukama prázdnýma budu stát. Prosím Tě, Pane, započítej, že Aničku Zelinkovou jsem tenkrát zkusil rozesmát.*