Janu S.
Když pláče malý chlapec,
jeho slza je malá a slaná.
Že ani potápka tam nebývá
jenom křivda jednou daná.
#0444
Přiviň mě něžně
do svého náručí.
Zůstanem na lůžku
než uschne a zaprší.
Než uschne a zaprší
rozkvetou pivoně.
Má milá v košilce
nasedne na koně.
#0443
Sedí u jednoho stolu
jsou a přece nejsou spolu.
Klapou dřevěné lžíce,
vodní mlýnky, převelice.
Spíš nejsou
než že jsou spolu,
tiše sedí
v jednom bolu.
A mlýnky melou
dřevo stolu.
#0442
Pod třešeň
první
spadnul lístek
z podnebí.
Zapotřebí ho není,
není.
#0441
Po oknech stékají
kapky ještě.
Zdá se proti smyslu deště.
Na mokrou zem.
Buď Bůh veleben.
#0440
Střevíčky na jehlách
nesou se ozvěnou
zaženou
smutnou noc.
Moc. Ách.
#0439
Ještě dva sáhy jedlového dřeva
a budem mít kde být,
kde bývat.
Muž a žena.
Na kraji lesa u pramene,
vypijem jej do ztracena.
#0438
Jarní logopedická
Jarní déšť křemen okřesává.
Kam ztratila ses,
Smavá?
Že stružky slzí
ze střech crčí
a syčí říčka dravá.
#0437
Nechte mne být, chátrám.
Celým zjevem podobám se márám.
Dnes si mě splet
i jabloňový květ,
když na madlo mi pad.
Přišel Listopad.
#0436
Zima v pohoří Wu-tang
Severním větrům
se borovice klaní.
Hřbet má až k zemi.