Potřebuji tě!
Slyšíš?
Víc než si myslíš.
Držet tě za ruku.
Za zvuku.
Srdce.
Vím, že víš
o tom snu, jak se prolétneme.
Nad lesem tam a zpátky přes aleje.
Četl jsem v jemných náznacích,
přemety, že už zkoušíš ve mracích.
Jda přes Schodovou
a Lužánky do štatlu
Červených kuliček tisu
mám doma plnou mísu.
Schody Schodové se zubí
už slétají se supi.
Pod Špilberkem v dáli
se ve zlaté mlze válí,
cibule chrámu krále Václava.
Co má dva křížky doprava.
Září
Do vlasů chytá se,
bílé babí léto.
Září pro radost.
Janíčkovi
Za tmy jsem vstávala
hvězdičky dávala do tvejch očí.
Ach ty můj jedinej,
Janíčku rozmilej
proč voda, voděnka
šaty ti močí.
Voda je nemočí, kabátek bělí
by moje očička k hostině směly.
† 25.9.2017 Jan Tříska
Ocúny
Co ráno potkávám partu ocúnů.
Zapíchaných do záhonu
jak papírové růže na pouti.
Občas třesou se zimou.
A nazí v chladné prsti trpí.
Prý věří, že právě já je zahřeji.
Slzy
Když jsi byl malý, tolik jsi plakal.
Já jsem nic jiného jsem neuměl, než jen tě k sobě přitisknout.
Trápil jsem se tvou bolestí a dnes se mi strachem znovu srdce svírá.
Myslím Bože, že dal jsi nám do života příliš mnoho slz.
Cesta
Mám tajemství, které nikdo jiný nezná.
Ta cesta, vytesaná do úbočí, vede do mého dětství.
Přál bych si, aby ji někdo našel.
Bojím se však, že zůstane navždy zarostlá.
Tak jako mnoho jiných.
Kaštany
Našel jsem přede dveřmi dva kaštany.
Malé a oblé jako prsy habešských princezen.
Do večera jsem je hřál ve dlani.
A potom z nich vyřezal dvě hnědá prasátka.
Sadař
Stromky jsem zasadil
a sádek zalíval.
V sychravý podvečer
koš pláňat posbíral.
Smutno je mi, že jsem sadařem.