Na vysokém Lenina píku
ležel jsi mi na pupíku.
Divný to bylo
protože lilo.
……
На высоком Ленина пике
вы лежали на моей пупке.
Это странно было
потому что лило.
……
.. ještě bych měl asi dodat , že Пик Ленина je vysoký 7,134 m.n.m
#0377
Prošel jsem kolem hřbitova
u srdce náhle hniloba.
Že smrdím víc než oni
co vešli dovnitř vloni.
#0376
Je to zázrak.
Měsíc je velký jak tvoje hlava.
A malý; zas jak vážka hravá.
Pak chvíli se koulí z kopce
v kabině visí na lanovce.
Kde jsem byl,
tím byl.
Míč se v Měsíc proměnil.
#0375
Tady v tom krámku
býval můj dědeček holičem.
Dnes má zaslepená okna
obchodník se chtíčem.
#0374
V okně jsou mříže
jak černé křižovatky.
Jedna běží tam
a druhá zase zpátky.
Jde jen o to,
aby chodci nedrželi se za ruce.
A nelíbali se prudce.
O nic víc. Snad ještě, aby nešlápli si na střevíc.
#0373
Mám oči mělké
jako dna rybářských šalup
a dlaně hluboké
jako propasti nejvyšších hor.
Oči pláčou
dno bárky plní
a dlaně plné jsou
slzy již nepojmou.
#0372
Na pupenech kaštanů
se co peří zachytává.
Malá vločka
ještě slepá.
Chtěla jen na zem napadnout.
A teď v poutech poupat trne,
že s jarem malá slza skane.
Na zem suchou jako troud.
#0371
Po volbách
Je mi smutno až k smrti
a přece se jiskřička naděje,
jak malé srnče v houští krčí.
Tiše se modlím,
že snad dřív v srnu dospěje.
Než studený sníh její život skončí.
#0370
Je před úplňkem.
Ze dna ulic je slyšet
řvaní kočičích hlav.
Hůř bude
až přidá se k tomu
i kvákání zelených žab.
#0369
Už odmala mám stín.
Pořád jde vedle mě.
Snad ani si nesedne.
Jen v poledne
trochu stín vybledne.
A pak šlape zase podél mě.
Snad až do rakve.