Okna Města jsou černá.
Zmizelá místa vytržených zubů.
Ptám se po dubu, který tu byl včera
a vloni.
Nikdo neví víc než Oni.
Nikdo neví o dubu.
#0462
Zůstala příliš krátce,
na šatech vůně po mé matce.
Jen s jarem se na chvilku vrací
jak stěhovaví ptáci.
Po dlouhé cestě,
když sednou na větve šeříku.
#0461
Na zlomený rákos
znovu horský vítr píská;
sluky k jihu míří.
#0460
Město z dálky řve a hučí.
Jak šedá řeka, řeka bez náručí.
Tu, z tamtoho rohu, ozve se ticho,
to když tramvaj cinká.
Jsme všichni zase spolu.
Malí a Ježíšek ve slámě spinká.
#0459
Na stříbrných nitích
skřivánci visí.
A uprostřed poľa
kaplička volá
ku pobytí.
#0458
Jsou kaštany chudé,
chudší o půl náruče květů. A listím pláčou.
A potom podá Podzim ruku Létu
a kaštánci do trávy skáčou.
Večerem stejné listí metu.
#0457
Vstanu a půjdu do kaštanového háje
a zjistím, proč náhle to světlo tam je.
Kdo zapomněl zhasnout
a nechal mě žasnout.
Že od jisker v očích na listech světlo plane.
#0456
Nehodí se,
vrnět jako kocour,
když hladíš ho v kožiše.
Tak budu jenom sedět
a nechám jiskry praskat.
Úplně tiše.
#0455
Večer je tráva suchá.
Už nemá sílu omočit ti boty.
Snad, když lomikámen vezmeš
a klepneš jím na tři ploty.
Zamrzí jej.
I zapláče do foroty.
#0454
Na motiv Touha J.Orten
Kruhy, kruhy
nic než kruhy.
Mají všechny barvy duhy.
Světlo na nich
láme se a stáčí.
Snad jen slovo
ještě jedno stačí.
Slovo ve dvě zkroucené
dotkne se zas pramene.