#0582

Vjet do sadu
na bílém koni.
Posíci louku,
která voní. Po heřmánku.

Jablka ze větví
potajmu krást
a přání jedno
se druhým spřást. Do bochánku.

#0581

Přišlo Léto a už není.
Puklo, leží na kameni.
Ve dlani jen kaštan svírá.
Všechno co z něj dneska zbývá.
Vítr mete v bodláčí.

#0580

Na honu

Rákosí ševelí
dlouhým listím.
Bažanti na polích
tak jsou si jistí.

#0579

Pod bílou třešní
v šálku libého čaje
rozkvetlo Haiku.

#0578

Po spirálách
do zítřka dlouhých
čápi plují.
V rudých mořích.

#0577

Zapršelo
a věnci jitrocelů se louka zdobí.
Do toho listí padá.
Taky o neděli.

#0575

Dvě věžičky,
dvě věže,
chtěl bych běžet až tam,
kde, že
dotknou se
nebe.

Kde stulí se
v nebe.

Až tam.

#0574

Nezasloužím si pohrdání,
když utápím se v očích tvých.
Vždyť v hloubce té snad zahynul by
i mnohý z jezdců na koních.

Nezasloužím si pohrdání,
však jestli k pohrdnutí jsem.
Snad jen proto, že smilování
má nade mnou Noc a těžký sen.

Nezasloužím si pohrdání,
však jestli pohrdnut jsem již byl.
Kéž kmotřička Smrt zastaví se
na nekonečných tisíc chvil.

#0573

Nokturno pro dva hlasy

Sejdeme se nad ránem
u těch proutěných křesel.
Budeme se navzájem těšit
a čekat na rozednění.

Klouby prstů opět zbělají
v očekávání příštího dne.
Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.
Znamení konce noci.