za pár dní
snad minut si nevzpomene
natahuje ruce
jsem jeho záchrana
z dětské postýlky
pohled velkých očí
huum-ee, má vůni mého kmene
#4048
srdce se rozbuší
a báseň
to jest ozvěna
vzlétne
jak ptáček s modrými křídly
#4047
jako když hodíš kámen do řeky
jako když někdo odejde
čekáš až
zmizí kruhy na hladině
a ty nemizí nemizí nemizí
#4046
těch tisíc mužů
kterých se u tebe ve snech vystřídalo
ráno jsou pryč
a ty rozlámaná od námahy
si nemůžeš vzpomenout
na jednu jedinou tvář
#4045
vydechnu
obláček páry se
zachytne na květu meruňky
a květ mu odpoví
okvětní lístek padá
padá
#4044
vůně mandloní
stružky bílých lístků
odtékající krev jara
#4043
Věděl jsem,
že to nejsem já,
i když jsem se procházel
v několika zrcadlech současně.
Pod ostrým operačním světlem,
s pinzetou a skalpelem v ruce,
ten osten byl
zkrátka jinde.
#4042
na italským dvorku
si si si
si si, ni ni
li li li
pi pi, chi chi
#4041
běžet proti vlnám
běžet proti
běžet
být schopen pohybu
není to snad důvod k radosti?
#4040
když se odrazíš
letíš opravdu hodně dlouho
mizíš mi z dohledu jako pták
vodní hladina zůstává prázdným zrcadlem
to jedno léto tam