myslívám na tebe
přes stěnu z papíru
zdali jsi tam
zdali nespíš i ty
#4209
tlouklo se na dveře
tlouklo se na okna
kdo otevřel,
byl sežrán
kosti mu byly zlámány
z kůže vysvlečen
a proč? protože se to tak dělávalo kdysi
dělá i dnes
ještě se chvěje nůž zabodený do stolu
ještě se ženy smějí.
ha
ha
ha
#4208
Mamí!
Hrstička lesních jahod.
Bác!
*
v zobáčku hlínu
vracející se vlaštovka
hnízdo na zemi
*
v šeru kostela
září bílé knoty –
šestnáct svíček
*
zvou mě dál –
okno ve větru
mává
*
auta zprava, zleva
uprostřed ulice
kocourek
#4207
bílý papír –
vymýšlím haiku a
nechávám být
*
Jeden, dva,
třetí balón nad městem.
Zlatá hodinka.
*
hráči tenisu –
30 ve stínu
*
divadlo kjógen –
směju se chůzi i gestům
řeči nerozumím
*
prázdné jeviště
směju se, ten vedle ne
divadlo kjógen
#4206
na poslední chvíli se otočíš
ale tam už není nic
prázdný čas
neznající žádné ze svých jmen
#4205
ruská uniforma
lán světa od Moskvy
kde příště
*
milimetr pod pokožkou
všichni stejně nudní –
flesh and bones
*
Rus a Ukrajinec
na jednom poli.
Podobně mrtví.
#4204
otevřu okno
je vlahá noc
pohlazení vánku
přítel jako by venku stál
#4203
zachytil jsem v letu
anděly sestupující
anděly vystupující
žebříku nemaje
k půlnoci vyhlížející Abram
dvakrát tlesknul a
růže padaly na zem
slova jejich úst
#4202
hnízdo
v mém měkkém těle
ustlal sis
na jednu noc
málo nebo moc
víc jsem chtěla
ne ne-o-me-ze-ně
však tě mnohem víc
#4201
v každém je někde místo
kolem kterého se otáčí
cvrnkneš a
obloha modrá jak dívčí sukně
divoce zavíří