Štítek Dlouhovláska

S Dlouhovláskou jsme šeptali kolem stěn.Hledali jsme jeden druhéhoa nesměli vyslovit jméno.

Jednou večer mi Dlouhovláska řekla: „Naše hvězdy obíhají po rozdílných drahách.“ Nejspíš to byla pravda.

Dlouhovláska si dala pod nos kaligrafický štětec a tvářila se, že je muž.Myslím, že jsem hystericky křičel.

Chtěl jsem se k Dlouhovlásce přitulit.BigFella byla rychlejší a olízla jí krk.

Neuvěřitelně, rozmile,řekla mi Milá:„Odcházím.“ Zeptal jsem se:„Navždy?“ Usmála se. Řekla:„Ano.“ Ano, tak tenké,že jeho konecdodnes nemohu nalézt.

Má Dlouhovlasá, řekla mi: „Kamení ti srdce.“Dal jsem jí za pravdu.Neboť, co jiného je zapomenutí pláče.

měl jsem od tebe chtítvíc nebo míňnež na pomačkaném polštářiráno jeden rzivý vlas

S Dlouhovláskou jsme čeřili hladinu města B.,potom šustili listím až do večera. Když mi řekla, že je jí zima,dal jsem jí svůj kabát. Pak byla na oplátku zima zase mně.