#3633
Dlouhovláska si dala pod nos kaligrafický štětec a tvářila se, že je muž.Myslím, že jsem hystericky křičel.
Dlouhovláska si dala pod nos kaligrafický štětec a tvářila se, že je muž.Myslím, že jsem hystericky křičel.
Chtěl jsem se k Dlouhovlásce přitulit.BigFella byla rychlejší a olízla jí krk.
Neuvěřitelně, rozmile,řekla mi Milá:„Odcházím.“ Zeptal jsem se:„Navždy?“ Usmála se. Řekla:„Ano.“ Ano, tak tenké,že jeho konecdodnes nemohu nalézt.
Má Dlouhovlasá, řekla mi: „Kamení ti srdce.“Dal jsem jí za pravdu.Neboť, co jiného je zapomenutí pláče.
měl jsem od tebe chtítvíc nebo míňnež na pomačkaném polštářiráno jeden rzivý vlas
S Dlouhovláskou jsme čeřili hladinu města B.,potom šustili listím až do večera. Když mi řekla, že je jí zima,dal jsem jí svůj kabát. Pak byla na oplátku zima zase mně.
Občas tě lze v mých snech rozeznat.Tvoje stopy ve mně sevšak plní vodou. V některýchse svými kořínkyzachytil kavyl.
jsme dva kamenyna kraji mořebez počátků a konce trajekt do Hulaa odplulrackové se tišíslunce se sklání
Na hvězdy jsme se dívalimosazným kukátkem. Z druhé strany jsi byla blízko.Z té první já. Když se po půlnocihvězdy otočily hlavou dolů, všechno se srovnalo.Bylo vidět Orionův pás a souhvězdí Velkéa Malé punčochy. * Myslel jsem na tebe tak,že to…
běžíš,ztrácíš se v ostrovech vlčích mákůjsi vlčím mákemchráním tvoje rudé lístkyopadávášpřes všechnu péčichřadneš