střemchy podél cesty
vedou tě vzhůru –
tady bych chtěl zůstat
řekneš nakonec
když se zastavíš
jsi velký bílý měsíc
osvětlující holinu
#4256
bez vnějšího přičinění
se to tak prostě děje
chladem a tmou prorůstající
šedobílá mycélia
a vedle toho my
s řeznickým nožem v napřažené ruce
rozrážející pootevřené dveře tam tím směrem
#4255
lycoperdon perlatum
touha vyniknout
opouštění
a to mezi tím
praskání dlouhých kostí
#4254
… vždyť, pánové, přiznejme si to,
kdo z nás by chtěl být za kašpara…
(František Květoň-Lázeňský) jako by vánkem
nebo dechem
zlehka se roztočí
z mosazných plíšků kolotoč
zvoní si pro sebe cinká
plechový šáša tluče
hlavou do bronzových zvonků
+
poučka
množství listí
na stromě
i pod stromem
jeví se
konstantním
+
dějí se každý den věci mimořádné –
tak třeba dnes –
ať se koukám jak se koukám,
tak se žádná mimořádná věc
ještě neudála
#4253
s líčeným nezájmem
šeptají si
tajně ukazují prstem
v jabloňových sadech
vyhlíží si
kam jednou na znak padnou
#4252
nic naplat
každá čokoláda má svůj první i druhý konec
i ta sebedražší
i ta dubajská
i tenhleten Nougat au choix
#4251
máš oči blankytné
s malými plachetnicemi uvnitř
když chodíš po přístavním molu
říkáš že vidíš zítra
lodě s nákladem papoušků
lodě se vzácnými dřevy
že vidíš zítřek
lodě které teprv vyplují
#4250
vezmi mě za ruku
vezmi mě za ruku
tak nebraň se
co ti to pro jednou udělá
#4249
v šílené době
udělat něco šíleného
to by dávalo smysl
možná je to málo
chtít víc
než má ten druhý
otevřít knihu
na bílé stránce
komu se to poštěstí
cvrčení cikád
jaký další důkaz oteplování
byste chtěli
#4248
Večer u televize
Scéna : Obývací pokoj
Postavy : Žehlička, Prkno, Manželka, Láhev piva
Žehlička (žehlí si) : Pšššš… pšššš… mám pořád práci.
Prkno (stojí) : A já? Já prostě stojím. Celý život stojím.
Manželka (mlčí) :
Láhev piva (leží) : Ještě jeden lok a budu úplně vypitá.
Televize (zrní) : s sss ssssssss ssss sss
Konec hry