Feng-pej
Kdesi zahřmí.
Párek sluk vzlétne k obloze.
V zelí strašák
ruce založené v bok.
*
když se nad les vyhoupne úplněk
jeho světlo ozáří celý kraj
když však před něj vítr přižene mrak
zastíní jej
a cestu do mého rodného města
zahalí tmou
*
čtu si
a nic neříkám
jako bych zmoudřel
nový den
světlo na východě
plameny v očích
probouzející se touha
nezalekneš se
Píseň tuláka
Není nakonec lepší
než do náruče nabírat mračna
než si v parnu sedat u potoka
nahromadit majetek
a nacpat si do sytosti břich?
Ráno za šera
večer za smrákání
Dnes jdu vším tím hemžením
a najednou si zpívám
Procházím se pustinou za městem
prodírám křovím
a hele
klubko rezavého drátu prorostlé zaječím pyskem
Mám to dnes ale štěstí!
*
Z hromádky karet
vytahuji srdcovou dámu
druhou
třetí čtvrtou
plný paklík srdcových dam
jsem mikromág srdcový bonviván
*
muž
míjíme se
dva neznámí na prázdné ulici
zšeřelý průchod
tu rozevře béžový trenčkot —
místo nahého těla
podává růži
v korýtku hrčí
přeskakuje kameny stříbřitá
vůl do ní šlápne
otisk kopyta se zalije vodou
i ve městě
padá sníh
beze slov
najít plnou láhev
byl bych svoboden
alespoň malou chvíli
V jezdeckých botách
na stole si podupává
mezi humry a langustami
Stříbrné příbory
rozházel pitomec
uprostřed večeře
polil se vínem
let’s talk about dreams
píšeme si
jako když se hrají korespondenční šachy
tah ona
tah já tah ona
zbývá prostor pro paralelní vztahy
time to fly
jako klubko hadů
uprostřed našich svléknutých kůží
let’s talk about dreams
