Každé slovo lze
zrelativizovat.
Každé.
Jak se to přihodilo, že
jsme tak
podezřívaví?
Den co den
konáme totéž.
Zvyk nebo prokletí?
Ještě se dá
dva tři kroky popojít a
nakopat těm ctnostným prdel.
#4311
když se ohlédneš
listí zašumí
větev se pohne
oči se stočí bokem
cesta a dům uzavře
#4310
Beseda
nosí židle
nosí židle
beseda o Arvo Pärtovi
Berliner messe
. ,. '
- Gloria/
+= .
Glo " ria
@ *
- .
#4309
Seléné
spím a mé sny
zaplnila jsi je
nenadělám s tím nic
jsi ve mně po okraj
#4308
Adam
vyhloubeno v paměti
údery kladiva spleť rýh
hrst štěrku
ozvěna zapomenutí
consummatum est
zazvonění kovu
socha Adama
bez minulosti
#4307
bezejmenná
vypouklé břicho
hora
vrchol světa horizont
místo kam nikdy nevkročí
dítě s vypouklým břichem
#4306
Jak přišel,
tak odešel –
malý pán ve žlutých botách.
#4305
Soluň 25.-30.10.
ty jsi –
otisk tvého prstu
v mořské hladině
*
horké prameny
červená koupací čepice;
houpe se na hladině
vystupuješ z páry
vycházíš z druhého světa
tvoje křehké tělo
získává tvar
vlasy i obličej září
*
svažitá ulice
rezavá kočka na schodech
rezavá – jako ty dávné lodě dole v přístavu
potkávám Evangeliju
míří mým směrem
dvě sešlé kočky –
chodník z mramoru
matka s dcerou
#4304
pěnka říční
mezi prsty
stín padá kolmo
přes prohnutý hřbet
#4303
v tichu lesa
nalézám klíč
šumění potoka — prázdno
smysl se stává zřetelnějším
v rozlehlém pokoji
bez ozvěn