Generováno AI…

1. „Luma ta“ — píseň návratu

Luma ta, luma ta,
ngai o m’bele,
vracíme se s prachem na čele.

Mati lo, mati lo,
ženy nesou vodu,
nese voda jejich hlas.

Ka’ru! Ka’ru!
tygře z lesa, nech naše stíny,
nech nás dýchat.

Slunce, slyš!
Mbale woko, mbale nai,
naše ruce jsou tvoje ruce,
naše píseň — tvé světlo.

2. „Ka’mbu naya“ — píseň cest

Ka’mbu naya, ka’mbu to,
krev spí, zem mluví.

Tambo ka, tambo ka,
lovec běží, vítr v plicích.

Orai! Orai!
ženy zpívají u řeky,
voda v nich zrcadlí nebe.

Slunce, vrať dech.
Ka’mbu naya —
tři cesty, jeden krok.

3. „N’mara“ — píseň za světlo

N’mara, n’mara, o len,
země volá, voda odpovídá.

Ruka k ruce, hlas k hlasu,
muži s prachem, ženy s vodou.

Oto, oto, sambu nai,
dej nám dřevo, dej nám dech.

Slyš, ohni, slyš, strome,
že žijeme v tobě,
že dech se vrací v dech.

N’mara, n’mara,
slunce nás zná.

kameny

každé slovo
   které vypustíš z úst
       je obtíženo kameny

   takto vypadá kamenování –
zdánlivě mrtvé tělo se
     ještě pohne
        úd zkroutí

pramének krve
    z tvého srdce
         navždy pohltí
            němý písek

marranos

široké okraje
snažím se jim vyhnout
když prázdnou stránkou se
mlčky blížím k tobě
zůstává jediné místo –
vpisuješ do něj jméno
nedá se vyhnout

marranos

tětiva drnčí
a slovo
to slovo
stále nezasáhlo svůj cíl