Štítek Vzdušné zámky

Dál už nic. Do vody vbodená křídla albatrosůa přímka obzorutvoří kříž. Bílý pomník všem,kteří tvrdili,že dál něco je.

ze strání sype se snovánína špendlících křídla můrekbílé tečky mochomůreksytá barva tužedaněk za noc můžemůže múza mezi prstyvsáknout v košík na langustypo okraj kraje krájenésuchou skývou svěcenémůže a nebo nequaesumus, Domine

Která chtěla byproutkem být dotknuta,listím posypána? Ta co sedí na lavicita stařena,když Září se chýlí ke koncia vody ve splavu je půl. Ta s jablky místo vlasů,s tvářemi od větruse vzpomínkou na první seno.Ach stařičké Léto, se souškami místo prstů.…

Odlet z Lábuku „Buď sbohem“, říkám ti,„poslední vzducholoď odlétá.“a tebe, pomyslím si,zítra sprzní divoši.Škoda. Stevardka ve vzducholodimá růžovou uniformus drobnými knoflíčky. Všechno zde,má barvu žvýkaček LulaKuba.Každý se usmívá.

U altánu bílého jako vlna,bílého jako sníh. Porostlého červenými listy přísavníku,zarostlého travou. Prvně tam, dala jsi mi pítvína bílého. Vína červeného. Smutno je mi.Po horkosti tvojí i jeho. Opadal přísavníki zlato z očí. Altán kostřavou zarostlýmá spíš dnes barvu sivou.

Dnes slzí psům očia morda skoro žhne. Stuhou bílouobvážu srdce. A vytesám do kamene.Byl jsem tu. I ona tu byla. Do kamene dvě, čísi, ruce.Kdo je odtrhne? Tuláckou hůl.Jako tečku na znamení. Na znamení čeho. Krav telení. Blízkosti blízké až…

A já jsem ten sníhcelou ji pokrývám. Tlačím ji k zemijak rosničku pod kámen. Hejno vlasých havranů krouží kolem.Zem se prohýbátou touhou. Jelení skok,dva se kácí k zemi. Pak povolujea rozvírá se těžcejako skála, když skále odpovídá. Malá smrt, sotva…

Popisuji obraz –nahoře je slunce,napravo lesa pod ním rybník. Tady mlázív něm nějací lidé. Rákosí šustíi letní větřík pofukuje.U lesa panáčkuje zajíc. Znovu prohlížím obraz,nezapomněl jsem na nic. Potom obraz mažu.Dívám se na prázdný rám.Opravdu. Teď už nic nechybí.

V té básni bylo cosi o mořislova jsem zapomněl.Ale křik racků a šumění vln,křídla ptáků hnětoucích vzduchstále vrhají stíny na stěnu pokoje.

Zátiší s holubicí Sloni na pavoučích noháchvodopády hodinek vsakujících se do pouště.Těla vojáků, jejichž kabátydávno nejsou bílé.Všude písek, prach a krvelačné slunce. Na obzoru studna s rumpálema nad ní,zavěšena na silonové punčoše barové tanečnice,holubička až odkudsi z Guerniky.