Štítek Vzdušné zámky

Vesluji uprostřed jezerajen jedním veslemaž do večera. Vyrytý kruhse podobájeřabině. Nebo tvým myšlenkám.

Žitím opálenájako cikánka,ke zdi přitisknutá, prohnutá v boku, poštovní koráb. Zeptala se – „Chlapče.“Dávno, jsem znal svou odpověď. * Měla jsem ho ráda,i když na mě křičel.Když ale vytáh nůž,to jsem už utekla. Pak si na něj číhli bráchové.Prej, už…

Kéž bys mě pohladil,mezi stehnamajak jsem tam zraněná.Rozpůlená v půli.Ty umíš zahojitto moje zranění,medem; jak plní včely úly.Ty to umíš.I ve dne.I v okně na ulici. Když havran je na polici,i tehdy mezi stehnamaléčit mě umíš.

Su Kung jednou řekl –Podejte mi deštník a tykev.Když mu ji podaliSu Kung se postavil,v jedné ruce deštníka v druhé tykeva stál tak až do večera.Večer se posadil a řekl –To je začátek. Jeho žáci užasli.

V ulicích potkávám chodce, myslím, že úplně cizí.A přece. Nadzvedají klobouky,usmívají se, zdraví. Znám je? A odkud? Ta blondýna s plnovousem. Jak si mě prohlíží Mlsně se olízla.A znovu.

Dnes je tak smutné ráno, pravda.Však kdo by vzpomínal na smutné ráno,když může vzpomínatna smutný včerejšek.Ach, tak krásně smutný.

Byly tam těhotné ženydo půl těla ve vodě.I připlouvaly k nim rybya dotýkaly se jejich břich.Připlouvaly ke zpovědia dotýkaly se.Každý rybí hřích, byl jim pak odpuštěn. A já stál na břehuhrál na flétnu,kteroužto kdosi do křoví pohodil.

Napsal bych báseň, která by začínala – Čichaje k ikebaně – a pokračovala dál v pomalém tempu. Však mohu? Vždyť tento začátek básně použil Mistr W. i Mistr C. Napíšu tedy– Žvýkaje ikebanu –však, nestane se zhola nic.Nikdo se nediví,nikdo…

Z knihy Bhút Až když se Al-Mejchzačal přiklánět ke karmínovému slunci,vlevo od sebe odkládali jawanamby,aby se mohli napít. Teprve tehdy totiž,bylo Koryto volnéa oni mohli sestoupit. Princezna Lamere: Tradice rodu Bhút.

Z knihy Bhút Jejich ústa se otvírala,občas bylo slyšet zamumlání,šedivý výkřik. Hrstmi slovobsypávali svá srdce jako štěrkem.V probdělých nocíchjim oči jiskřily štěstím. Princezna Lamere: Tradice rodu Bhút.