Haldy Procházím kolem kopců hlušinyKrajinou vytěženou na šedivý kámenTu odkudsi tóny klavíruSnad zpoza té břízkyNepatřičněJak skřivani nad hrobemPrůsak spodních tónůPoohlížím se po broduAbych nezamočilOd kalhot lemy Nade mnou poprvé proskočí rybyModré jak skloTuším velkolepé finále
Z kamení a ze tmy loupou se Ostrovy. Nad nimi hvězdy ze stříbra – hřebců podkovy.Běží. Kamsi do věčnosti. A Ostrovy, ty leží. Omyté Mořem a bílými hvězdami.
Zde pod stromyhrála si dívka Naomi.Když na ni jak listopadVeliký Bhú-tá dopad. Celá vesnice plakalato Bom-bom,Naomi vstávala.Z popela. Bílá z popela.
Když natáhneš k Měsíci dlanězatřeseš jíma ono málo co se stane. Až potom smíš říct,až po tisící –Je čas Naděje s plachým krokem laně.