Štítek Vzdušné zámky

Bungunové Bungunové tančíBungunové tančí s oštěpyBungunové tančíBungunové tančí s ženamiBungunové tančíBungunové tančí s mušlemiBungunové tančíBungunové tančí se střepyBungunové tančíBungunové tančí s kozamiBungunové spí Prší

Na břehu mořeposlouchám ozvěnu vln.Od skal se odráží –Ano, ano, ano… Mlčíme oba.Nic jiného by totiž nedávalo smysl. * „Průvodce odešel,“řekl průvodce. Stojíme zdea zasněně pozorujeme vrcholek hory. * V bedně od banánůjsem našel knihu o dinosaurech. To je velmi…

Jen vítr a tylomcujete dveřmi mého domu.Nikdo v něm však nebydlí. Vítr má barvu mladých kopřiva dveře voní po šalvěji. Pode dveřmi leží opršený dopis v krémově žluté obálce a vedle bandaska na mléko.

Když probudili jsme se,každý šel dál svou cestou. Dal jsem ti dárek;číšku prudkého jedu.Vzpomínáš?/Tacitus/ V tom snu,přilétali k tobě motýli,sedali ti na oči a na ramena a kolem krku jsiměla z nich modré boa.Když ta šelma vedle tebe,se nepatrně pohnula,motýli…

Vyhlídnul jsem z oknaa tam na prádelních šňůráchtucet bílých kalhotekjako obláčkynebo kočičí pšouky.Býval jsem malý,pod nohy si dával cihly.A oni křičeli plivni si pod nohy,plivni.Pokaždé jsem poskočil,plival a plival.Dnes, bílá sukně jde naproti.Počkej,a ona počkala. Ty máš hošku takový vyjevený…

Povídali jsme sia zatím muž u vedlejšího stolku,vykouřil doutník.Bylo pozdě večer a přišel podzim. Já jsem opadala zlatavá záře listízačala vstupovatdo oken tvého města.

Je svátek svatého Martinaa na sklizených políchpodruhé urodilo se.Bílého je nemálo. Na prostřený stůlkaždému husu nesoua  nejnuznějšími sklenku vína. Kůň, podkovou zatloukádo země zapomenutí křivda selky deroulevou rukou peří. Dobře aby se spalo.A odpuštěno bylochudých všech našich vin.

Prsíčka, jako sněžné koroptveschoulené mezi rameny. A lovci blízko,psi štěkají u Magdaleny. Ať smění,kůzlátka malá. Šťastná je barva zelenánaděje a zapomnění. Šťastná je březová větevna které listí není. Koroptev za loňský lísteka studánka očí za dva. Smutná Magdalenkalovcům do cesty.…

Dotknout se očima ženya  nemít navždycky ten strach,že neopatrným pohledemrozbiju ji v půli.Zatím štěkají psovélační po kořistiale zítrasnad jen pohladit po hlavěAzore lehnia onna granátová jablíčka pohlédne,zívne.Olízne kožichumazaný včerejškemu svatého Antoníčka. Nadarmo vítrse proplétá mezi plaňkaminikdo ho neslyšía kdo by…

Listí jako filigránynebo zlaté krajky na kalhotkách.Šumění čím dál míňa větru, čím dál víc.Do prázdných větvízamotal se papírový drak.Místo lístečků,to aby se bříza nehanbilanež ji zas přikryje sníh.