Která chtěla by
proutkem být dotknuta,
listím posypána?
Ta co sedí na lavici
ta stařena,
když Září se chýlí ke konci
a vody ve splavu je půl.
Ta s jablky místo vlasů,
s tvářemi od větru
se vzpomínkou na první seno.
Ach stařičké Léto, se souškami místo prstů.
To jsi ty.