Štítek Vzdušné zámky

Aenvågenlisk Do přístavu jdupo mokrých kamenech.Šeď podobná obloze. U mola se houpajílodě s lomenými boky. Plesknutí plachty. Hlas opilce. Půlnoční slunce omylo inkognito vlnolam.

První knihaDruhá knihaTřetí kniha Jejich obálky pokreslené loděmi, parními stroji, motýly se smaragdovými křídly se táhnou za obzor.

… neboť je srpen Tak jako lomikámenjsem zaťatý do kamení,krušený horkem. A ty? Na stužcepo dvou, křepelky navlečené,leháš si do krvavého peří. Vodní buvoli,lámou se do dveří.Zveš je dál, neboť je srpen.

Jeřábi z papíruse vznáší nad tvou postýlkou. Nechceš spát a mluvíš cizím jazykem.Říkáš – PTÁK

Písek na mořské plážisi myslí své.Avšak vlny v nějvepisují nový začátek.Moře se vlévá do mých stopa písek do následujícího kroku.

Noční ulicí se lidé pomalu plouhají na první tramvaj.Uliční lampy mdle září. Je zima a větrno.Kdesi bouchla dřevěná okenice. A do toho všeho,před číslem popisným 2. Ale ne, to ani nechtějte vědět,kdo tam leží. Maňas, inspektor Maňas.No řekněte, není to…

Vyprávím dětem pohádku.Myšlenky se mi pletou. Pomalu,    pomalu       usínám. Děti mě dloubou do žeber,otevírají mi oční víčka. Zlobím se.Má tohle vůbec cenu, myslím si…Znovu usínám. Zdá se mi sen. Patrně o lidojedech.

Myšlenky,se rodí jako stříbřité cibulky. Teprve pozdějise z nich stává víno. Ale to si nikdo nepamatuje. Protože všichnimají své práce až nad hlavu.

Každý dense tvoje já, rozbije o moje já. Melanž prken, starých bójí, lodních lan,se kolébá na hladině doku. Cesta odsud tamvede vně hráze.