dotýkáš se
hřbetu
stránek
liter knihy
jako bys byla slepá
nejsi tím čím jsi
blahoslavená
která uvěřila
#4143
záhon po záhonu
sklízím pivoně
tolik smrti kolem
#4142
vítr rozeznívá zvonkohru
dívám se vzhůru
střecha zakrývá pohled na hvězdy
otočím se k oknu
ony zvědavě nahlíží dovnitř
#4141
Teplý kafe a čerstvej chleba.
Kolik lidí muselo bejt vzhůru.
#4140
tulák
buďto jdu
a nebo spím
když mi dají někde najíst
poděkuju a jdu dál
#4139
znovu kontroluji svůj náklad
batoh, spacák,
jídlo,
svoje hříchy
vše je tam
kde má být
#4138
v domě mám čtyři zrcadla
v tom prvním jsem takový jaký jsem
v tom druhém takový jaký bych chtěl být
v tom třetím takový jakého mě znají
to čtvrté stojí v chodbě
a kdykoliv kolem projdeš
zlobíš se na něj
protože nejsem takový jakého bys mě chtěla mít
#4137
tam u nádraží
snad jsi to byla ty
než zaostřím oči
než přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje
hvizd odjíždějícího vlaku
vidím prázdné místo
#4136
bylo to jen pro tebe
to krátké představení
když vysvlékala jsem se
aby ses po očku díval
#4135
Neustále mizející
a zase se objevující
jako můj plyšový slon
v horečkách
jako myšlenka
fialový kos na starém plotu