Michal
vzpomínám si
na ten večer
ležím v posteli nemůžu usnout
dívám se do stropu
dívám se z okna
svítím malou baterkou na chodník
nakonec to všechno
víš
můj plyšovej medvěd brečí
Michal
vzpomínám si
na ten večer
ležím v posteli nemůžu usnout
dívám se do stropu
dívám se z okna
svítím malou baterkou na chodník
nakonec to všechno
víš
můj plyšovej medvěd brečí
V kuchyni
Vařečky a hrnce.
Hrnce bubnují do vařeček,
vařečky bubnují do hrnců.
Panečku, to je mela!
Náhle všechno ztichne.
Kuchařka se vrací,
na stůl kližku hází.
Plesk!
děravou střechou
v domku daleko od lidí
líbá mě miriáda hvězd
jak málo by stačilo
a já a ony bychom se
navždy minuli
jazykový koutek
To není chyba,
ani indispozice.
Vztah bez vztahu –
juxtapozice.
Mezi námi…
… jedu na max.
Ty míň než málo –
antiklimax.
Je to jenom hyperbola,
když –
„Skoč už z okna!“,
žena volá?
Tohle je prostě elipsa.
Říct –
„Já pustím kočku
a ty psa.“
Novák
Teplý podvečer
červánky
listí jemně ševelí
žáby kvákají.
A ti dva
zahleděni do sebe
sklenice bílého vína
které má tak ráda.
No a kdo by to řekl
kdo by to jen tušil
že v tuhle dobu
půjde Novák na ryby.
je po bouřce
všechno pije
i ptačí pítko
unfolded
prostor tvaru prázdné krychle
ticho bez ohybu
zde všude mohu být
znějící tón
váha stromu je v jeho kořenech
stejně jako váha trávy
váha ptáka je však ve vzduchu
proto sám od sebe nespadne
obloha ztmavne
přicházející letní bouřka
hejno holubů proti obloze
jasně zazáří
dotýkáš se
hřbetu
stránek
liter knihy
jako bys byla slepá
nejsi tím čím jsi
blahoslavená
která uvěřila