váha stromu je v jeho kořenech
stejně jako váha trávy
váha ptáka je však ve vzduchu
proto sám od sebe nespadne
váha stromu je v jeho kořenech
stejně jako váha trávy
váha ptáka je však ve vzduchu
proto sám od sebe nespadne
obloha ztmavne
přicházející letní bouřka
hejno holubů proti obloze
jasně zazáří
dotýkáš se
hřbetu
stránek
liter knihy
jako bys byla slepá
nejsi tím čím jsi
blahoslavená
která uvěřila
záhon po záhonu
sklízím pivoně
tolik smrti kolem
vítr rozeznívá zvonkohru
dívám se vzhůru
střecha zakrývá pohled na hvězdy
otočím se k oknu
ony zvědavě nahlíží dovnitř
Teplý kafe a čerstvej chleba.
Kolik lidí muselo bejt vzhůru.
tulák
buďto jdu
a nebo spím
když mi dají někde najíst
poděkuju a jdu dál
znovu kontroluji svůj náklad
batoh, spacák,
jídlo,
svoje hříchy
vše je tam
kde má být
v domě mám čtyři zrcadla
v tom prvním jsem takový jaký jsem
v tom druhém takový jaký bych chtěl být
v tom třetím takový jakého mě znají
to čtvrté stojí v chodbě
a kdykoliv kolem projdeš
zlobíš se na něj
protože nejsem takový jakého bys mě chtěla mít
tam u nádraží
snad jsi to byla ty
než zaostřím oči
než přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje
hvizd odjíždějícího vlaku
vidím prázdné místo