tam u nádraží
snad jsi to byla ty
než zaostřím oči
než přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje
hvizd odjíždějícího vlaku
vidím prázdné místo
tam u nádraží
snad jsi to byla ty
než zaostřím oči
než přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje
hvizd odjíždějícího vlaku
vidím prázdné místo
bylo to jen pro tebe
to krátké představení
když vysvlékala jsem se
aby ses po očku díval
Neustále mizející
a zase se objevující
jako můj plyšový slon
v horečkách
jako myšlenka
fialový kos na starém plotu
Jen letmý dotek
a postavička v lahvi se roztančí
Do široka otevřené oči
jsi to ty
Červená sukýnka
podobná louce vlčích máků
Jednou večer mi Dlouhovláska řekla:
„Naše hvězdy obíhají
po rozdílných drahách.“
Nejspíš to byla pravda.
šustí, syčí
není se kam schovat
déšt, had v sudu pod okapem
loví ptáčky
nechám ti zde po sobě
stopu
ať jdu
nebo spím
oni ví
kde najít vodu
kým jsem
když potkáš tu černou kočku
co vidíš?
potkal jsi včerejšek
nebo zítřek?
řekneš – snad slepé zrcadlo
když zavřu oči, zmizíš
kolikrát musím mrknout,
aby ses mi
svou myšlenkou přepsala do zítřka
dotkne se prsty
toho místa na těle
ženská paměť; klíčení kostí
záchvěv
slovo, jež nelze vymazat
dnes to ví
je jiná