#4428

přijde večer
chceš ráno

přijde ráno
chceš večer

a mezitím
zima, žízeň a hlad

#4427

hrubé paty
zašívané punčochy –
za ruku držím holčičku
*
někdo
právě teď
děkuje
*
prázdný byt
každé slovo zní
úplně jinak

#4425

Mistr Li řekl:
Lépe je být tím, kým jsi,
než tím, kým nejsi.
To první se neukazuje.
To druhé se neudrží.
*
Jednou se zeptali Mistra Li:
„Mistře, co je Pravda?“
Mistr Li řekl:
„Zdvihni stín této větve.“

#4424

voní káva
točí se deska gramofonu
v krbu praská borové dřevo
tak kdo by chtěl
v době rychlovlaků a mezikontinentálních raket
myslet na jakési Kdysi
kdesi ve Zlámané Lhotě

#4423

spi spi
zakryju tě pavučinou
muším křídlem tě přikryju
spi princezno marionetko
zeleným sametem omotaná
na špagátku od ruček
udělám ti uzlík

#4422

řekla jsi

         perleť

    oblaka
      
             ryby

     jelen
                    obzor

            kosti

                  ruce

        smích


     ta slova se
         sama
                  skládala

                     jako chodník

           po kterém jsme šli

#4421

Mistr Li vyprávěl žákům:

Chytrý potkal hloupého na cestě mezi poli. Zastavil se a začal mu vysvětlovat, jak věci jsou a proč jsou takové, jaké jsou.

Mluvil dlouho. Ukazoval na stromy, na kameny, na nebe. Rozplétal slova jako uzly.

Hloupý naslouchal, přikyvoval, a když se rozešli, šel dál svou cestou.

Žáci se zeptali: „Mistře, kdo může za to, že hloupý zůstal hloupým?“

Mistr Li řekl: „Nalijte do sudu se slanečky víno.“ A odmlčel se.

#4420

Velký Pátek

řekla jsi – dívej
na kopci tři šípkové keře
plné byly krůpějí krve
pod keři liška
trhala mladou vránu
byla třetí hodina odpoledne

Bílá Sobota

překládáš slaměnky
jednu přes druhou
po paměti pleteš věnce
od vápna v zahradě
bílé jabloně

Vzkříšení

z kapsy ti padají chudobky
kyselých jablek je plný sad
muž sedící na kameni
noc bez konce
a tam jde sadař snad

…..

potkat přítele
kterého jsem pochoval –
nosí panamák!