otec se synem
objímají se
taky já bych chtěl
*
srpek Měsíce
probodený mrak
a vybledlé ráno
*
červená žlutá zelená
řev motoru
na noční křižovatce
*
rozvést se nebo setrvat
čtu článek o muži
s demencí
*
starý bazén
plný žabince
gumová kachnička
#4267
první pára z úst
jako bys vydechla Džina
přeju si, přeju
*
stydím se nahlas říct –
jsem z těch zpráv unavený –
další den války
*
přes zamlžené sklo
i krátká cesta je dlouhá
autobus plný mokrých kabátů
*
konečně dopráno
na dně bubnu
dvoje kalhotky
*
jeden úsměv
a dotaz na dominantní ruku –
zkumavka se barví do ruda
#4266
na ulici
blýsknutí mince letící vzduchem
pohled do prázdného okna naproti
muž se psem a nápis na kartónu
črta jedním dlouhým tahem
#4265
pamatuji si
jak to pozdní jaro
jak mi děda dělal mlýnek
zelená louka plná pampelišek
potok ji půlící
tam dvě kozy
tady my dva
#4264
osika
tmavé a světlé body
třepetavý pohyb listů
přetrvávající neklid
#4263
Říkala jsi, když jsi vcházela: „Už jsem tady.“
A já ti věřil.
Neboť listí padalo nalevo od stromu
a vrány, bílé jako ranní slunce,
měly kolem krku červenou nit.
#4262
blanokřídlí
vodovkami přichyceni na čtvrtku kartonu
stále půvabní
i sto let po smrti
#4261
říkali jsme si
že nemůžeme dýchat pod vodou
že nemáme křídla jako ptáci
že modré světlo LED se nedá vyrobit
že nikdy a zvlášť po té bombě
že nebudeme stejní
že naše srdce přece
bronzové zvony v hrudích
překrásné tóny nazlátlé slitiny dvou kovů
#4260
tvůj obraz na bezpečnostní obrazovce
vzdaluješ se
po pasové kontrole
mizíš v chodbě za rohem
luminofor ještě chvíli
ponechá tvůj obraz
ještě příliš hmatatelný
#4259
ten oheň je pryč
když se jedna ruka dotkne druhé
přeběhne po tváři nepatrný údiv
šedý otisk stínu na zácloně
obrácený list rozečtené knihy
sklenice opatrně zazvoní o láhev Pinotu