Erzgebirge VI
na mokré břicho mi
sedla vážka
ach, jsem pro ni požehnáním
*
bolí mě noha
jdu pomalu
a medituji
*
ma-ra-na-ta
nemyslím na bolest
jdu
*
Šel jsem sám
a vy jste šli se mnou
Na kamení
lámali jsme si nohy
já i vy
*
dobře se píše
o šumícím dešti
u šálku čaje
Erzgebirge V
(vytřepáno z ubrousků)
Večer paní Sova,
ráno pan Žába.
Taková společnost.
*
dnes ještě doma
kde budu spát zítra
nevím
*
kde jsem nechal srdce
ptám se –
jde vpředu možná vzadu
*
ztišil se vítr
zmlknul cvrček
stejně nemůžu spát
*
cesta odnikud
nikam
otisky bot v asfaltu
Erzgebirge IV
Učiním poslední krok
teď
poslední a
neodvolatelný
Sněžník zůstal za mnou
všichni ostatní
větrné hůrky
komáří
Sváteční kebab
na lavičce náměstí
koruna všeho
A dál
čekat
v rohu nádraží
než mě popadne drak
odnese domů
Kamsi
které nikdy nepřestalo
zapomenuté v kapse
s lístkem už
notně omačkaným –
Opatruj se
Erzgebirge III
když se ohlédnu
tam na tom kopci
tam jsem byl ráno
stojí tam postava se zářícíma očima
s rudými tvářemi
mává mi
podobná
Erzgebirge II
vážka nad rybníkem
vidím ji
jako v zrcadle
*
jdu pomalu
avšak dlouho
*
lopatka není jen pro děti
hledám místo
dělám důlek
Erzgebirge I
jdu
jdu
jdu
pořád je kam
*
když se zastavím
přestane to –
vrzání batohu
*
Hora Sv. Šebestiána
bublinky asfaltu –
plop, plop
štětky v tom bordelu
kousek od fronty
se nesmějí
kruhy pod očima
těla unavená
od všech vojáků
všech armád
které tudy kdy od stvoření světa prošly
jak jdou,
tak klopí oči
a jejich oči jdou s nimi
dívají se kousek před ně
a všichni mlčí
nikdo se ani trochu nezasměje
jdou, oči se pomalu posouvají po šedivém chodníku,
aby nezakopli, aby trefili domů
aby trefili domů
stojí-li ještě
nějaký ten jejich dům
jednoho dne se to stane
sundáš svou první mříž
a pak další
a další
každý den sundáš nějakou svou mříž
budeš je sundávat dál a dál
až do konce života
v tekutých píscích
slabé šoupání sandálů
chodíme po hladinách
po
su
ny
vrstev
obličejem ke Slunci
nezabřednout
po kotníky
po pás
po obnažená ramena
p
r
o
p
a
d
nenamočit se
v pocitech po záruce