dotkla se čela
políbila ruce
omyla nohy
jako Máří Magdalena
čára úsvitu
dělící svět
na žroucí a požírané
#3848
Láry Fáry
nese
z bodu A do bodu B
oči upřeny
na šálek kávy
na podšálek
na hosty
na obrazy
na květiny
oči upřeny
na židle
na auta venku
na podšálek
na prázdné a plné stoly
nohu před před nohu
na věšáky s kabáty
oči upřeny
aby kapku kávy
ani kapku
široký široký úsměv
nerozlil
#3847
konečně
vychází z průjezdu
útlá postava
lepím rozbitou misku
kocour mezitím
chytá běláska
koleje vedou
tam a tam
první křižovatka dne
pozdní podzim
z bláta skok
rovnou do louže
#3846
to je celá ona
umře si
a nic neřekne
všichni ti lidé
a bude to brzo
budou někomu chybět
mlha
mizí v ní
moji blízcí
nízký tlak
pádám a kdosi
mě chytá
pořád se smějí,
čtyři dámy – kámošky
teď zase mouše
#3845
budu tě držet za ruku
a silněji
tehdy dojdou slova
vlastně
nebudou znamenat nic
a ty se
stejně vysmekneš
#3844
držím v ruce hůl
když ji držím mluvím
nevzdám se jí
tu svoji jsi držela ty
když jsme šli po břehu
když jdeme do hor chráním ji já
#3843
V Drážďanech
zahoukání parníku
kotvící pramice
odpovídají na pozdrav
utržené molo zatím
pluje do Magdeburgu
a vlny šplouchly o most
#3842
to místo nikdo nezná
lodě jej míjejí
nalézt se dá jen v noci
nohy zabořené po kotníky v hlíně
čekám s hořící lampou
zapouštím kořeny
#3841
V městě O.
probíhám jako liška městem
tvým městem
ty ulice znám a přece
nevím kudy uniknout
nevím jak před tebou uniknout
ve tvém městě které znáš
před bzučením včel
před vůní jasmínu ve tvé zahradě
#3840
když se po mně plazíš jako had
namlouvám si
že mě miluješ
máš však zavřené oči
to pak nevidím co si myslíš
a ani ty oči ne