Motýlek

Na pelest usednul
motýl smrtihlávek.

Ještě dvakrát mávnul křídly
tak, jak to má být.

Zůstalo jen ticho.

Pouští

Pouštěmi mě čtyřicet let vodíš,
abys mi pramen u cesty ukázal.
Jen o kamení stále zakopávám.

Věrné milování

Teď už jen letmé pohlazení
jako když vánek vběhne na pole.

A všechna láska i květy na ní
byly jen kroužky na vodě.

Ještě pár stromů zpívá v dáli.
Stále pár lístků chvěje se.

Však song o věrném milování
skončil na černé klávese.

Louka

Po tváři louky
rosa se koulí.

Včera večer byla pannou
ráno koně po ní ženou.

Sliby

Cípek oblohy nad kopcem,
žárem se stočil do půlměsíce.

Za ním pomalu dohořívají,
uhlíky nesplněných slibů.

Jsou tak podobné tvým očím.

Poslání Ducha

Je-li Duch, obejmutí až k nedýchání,
obejmi mě.

Je-li Duch, pláčem co čistí rány,
rozplakej mě.

Je-li Duch, propastí, kde zastaven je čas,
chtěl bych věčně padat do ní, jak na mlátek padá klas.

Velký Princ

 Znovu jsem posunul židli,
abych uviděl východ slunce.
            Už nebylo kam.

Bláznivá

Tvé stopy jsou i na kameni.
Obraz Tvůj – lesk je na prameni.

Jak bez vody vážka umírám touhou.
Vteřina každá, smrtí jen dlouhou.

Přijď zase. Svými obejmu tě vlasy.
Buď zrcadlem ze stříbra. Zlodějem krásy.

Z křišťálu budeš mým pohárem.
Já jiskra rubínu zrozená nad ránem.

Budu tvou družkou po všechny časy.
Ty přítelem mým až zbělí mi vlasy.

O studni

Tu studnu jsem si zamiloval
i chladnou vodu v ní.
Ve svých dlaních schovávala
květy jabloní.

Pak začala praskat pšenice
tak, jak ledy praskají,
a červenky a zvonky
zvala k sobě potají.

Dnes však jenom vítr
pláče v roubení.
A na větvích oběšenci –
děti jabloní.