Držela v ruce
oko střepu.
Esenci nože
i jeho dechu.
Potom běloba
andělova pera
dotkla se lehce
mého těla.
„Chudáčku“
já se rozplakal
Držela v ruce
oko střepu.
Esenci nože
i jeho dechu.
Potom běloba
andělova pera
dotkla se lehce
mého těla.
„Chudáčku“
já se rozplakal
Jsem jeden z tónů na řece času
ozvěnou jsem a echem božího hlasu.
Spolu jsme stali se útkem i osnovou
po řece tón s tóny pluje; echo s ozvěnou.
Vrba v hladině
zhlíží se potají.
Stříbrné vlasy
vodu čechrají.
Měsíc se dívá.
Na koncertě
jsem byl
jako kdysi
to hráli Plastici
stejný to bylo
jenom vlasů míň
a policajtů
všechno bylo stejný
kurva,
i ty prdelatý holky
snad
kurva, kurva,
jak jsem starej
jsme
jsme zde
jsme zde připraveni
k páření
bušíme hlavami
do plechových cedulí
roztomilí
miloučcí
datlíci
psíci
tlící
íííí
++
.
Je chladno,
snad že stopky mečíků probodaly oblohu a prší.
Je chladno,
snad že slunce zpité pivoňkami vyspává za mraky.
Je chladno,
snad že na lůžku jsme a nazí.
První den velikonočního oktávu
Po ránu do sadu
běžel jsem k jabloňkám.
Ženské tam drbaly
a mužský postával.
„Král Světa“, volaly.
Všechny jsem klackem hnal.
Mladičké renety
na jabčák uhlídal.
Ve tvých snech plují
lodičky magnolií.
Měsíc zapadá.
Haiku
„Na kůru mi nakreslili
znaménko krásy“,
do větru šuměla borovice,
pod kterou jsem si hrával.
Jednou přišel muž.
Nerozuměl kráse starých borovic.
Je příznivý vítr
na odchod z Egypta.
Stačí málo.
Stačí mi příliš málo.