Drahá Karin,
hrdlo se mi svírá
jak jste daleko, má milá.
Až kdesi na konci Světa,
kde končí se věta
tečkou pouhou.
A kde nebe modré
stává se šmouhou
ve vlně Atlantiku.
Snad ještě jste živa
a můj dopis, ne jak to bývá,
nalezne Váš stůl.
Odepište prosím,
bez Vás Karin,
bez Vás, je všeho pouhá půl.