Drahá Karin,
hrdlo se mi svírá
jak jste daleko, má milá.

Až kdesi na konci Světa,
kde končí se věta
tečkou pouhou.

A kde nebe modré
stává se šmouhou
ve vlně Atlantiku.

Snad ještě jste živa
a můj dopis, ne jak to bývá,
nalezne Váš stůl.

Odepište prosím,
bez Vás Karin,
bez Vás, je všeho pouhá půl.