Někdy bývá k nenesení
ten ranec co mám na rameni.
Však neměnil bych.
Jiný ranec jiný není.
Každý svůj má na rameni.
#0552
Tak podivné prázdno.
Jak prasklá skořápka.
Jako stůl bez židle.
Jak prázdná ohrádka.
To je konec léta.
Z listí hoří hromádka.
#0551
Ach, jak si vyčítám,
když dnešního rána,
když vzkřikla vrána,
jsem se neohléd.
Jak ze tmy se rodí Svět.
Ach, jak si vyčítam,
že s výčitkou se nesu,
nesu teď tolik sám.
To si vyčítám.
#0550
Jednou poplujem po řece
jak dva melounky Yubari.
S rozpraskanými tvářemi,
staří k nepoznání.
Na vlnách se budem houpat. Hou.
Snad až do moře doplujem
na bílých kolébkách vln.
Za tenkou modrou stuhou.
#0549
\0Dny trpké jsou,
koulí se kuličky trnek.
Však sládnou již,
keře na mezích.
A do škarp lehá sníh.
#0548
Večer si lehnu vedle tebe
Skřížím ruce na prsou
A nechám si o tobě zdát
Jako by to mělo být navždy
Ráno se probudíš a řekneš
Proč spíš s rukama skříženýma na prsou
A já ti řeknu – Chci si o tobě nechat zdát
Kéž by to tak už bylo navždy
#0547
V rukou držíš moje vnitřní srdce
Vybalené z polystyrenových vycpávek
Několika vrstev novin
Vyndané z krabice pečlivě oblepené lepící páskou
Vlastně ani jako srdce nevypadá
Spíš jako holé kuře
Nebo pulec
Nebo bezbranné dítě
Chtěl jsem ti říct
Nemačkej ho moc
To jsem já
Úplně nahý
#0546
Vítr listí žene,
co ještě s jarem bylo květem.
A jen mimochodem,
napadá mě,
že byl jsem chlapcem,
otcem
ba i dědem.
#0545
Odejdi do hor
a prázdno naplň prázdnem.
Tao
Jako džbán dává tvar vodě,
tak voda dává tvar džbánu.
Tao
Hoď kamínek do řeky.
Už nepoteče jako dřív.
Tao
#0544
Vědro tluče
o starou studnu
umíráček.
~
Kamarádovi, který odešel.