Chce se mi obejmout
všechna ta štědrá slova,
která přináší smutek i teplo i hrstečky něhy.
Však raději usadím se na kanapi
a z umaštěné sklenice budu whisky pít,
se zavřenýma očima číst týden staré noviny.
Vím, že další příval emocí
by už můj žaludek neunesl.
#0704
Silvestrovské ozvěny
Nejsem ethanofil
pravil.
Zvraceje vstoje.
#0703
Poprvé jsem si všimnul
kvetoucího stromu.
Byl jemně šedý
nánosem prachu.
Přinesli jej na louku
odkudsi z rekvizitárny.
Utřel jsem mu list.
Ne já. My.
A posadili se
pod šedivou střechu.
#0702
Silvestrovská
Víc rachejtlí, …
… dýmu víc.
Běžte, rychle …
… noste tucty Římských svíc.
Zde, …
… tu jsou další krabice.
Zapalte všechno.
Ať shoří to, …
ať shoří to trapné ticho.
#0701
Podívej, zrcátko celé zablácené.
Na záhonku leží, mezi anýzem a hráškem.
Kdybych stal se bláznem nebo šaškem,
vlaštovky a vrabci nebudou se tolik smát.
#0700
Dnes v tom tlustém tichu noci
kdesi kos zapískal.
Znělo mi to,
že nejsem bez pomoci.
Tak otočil jsem se
a klidně spal zas dál.
#0699
Vyhýbám se samotářům
takovým jakým jsem já.
Nechci vysvětlovat proč
těm bláznům se tolik podobám.
S Měsícem je mi dobře.
Mlčí a stříbrem trpělivě obvazuje rány.
#0698
Zbořil oblohu
snící kvítek jabloně.
Tu je Velký vůz.
#0697
Svět dnes jakoby čeká.
Tři, dva, jedna.
Že něco se stane.
Teď. Jak v roce nula.
Ale planetka se nezastaví.
Ani z mléka dráha nezkysá.
Jen pro nás mezi věkem
zvonků se nese ozvěna.
Jen pro mě,…
… se nese ozvěna.
#0696
Čekání
Rukama cloní si tvář
brázděnou jak podzimní pole.
A když louka se Sluncem přikryje,
usedne na polštáře
mateřídouškou a trávou holé.
Hledá, jestlipak v dálce
šedivý stín po čapce zahlédne.
Však vlaštovky ty na obrátce
přinesou zas jen prázdné poledne.