Asi mi tehdy nikdo neřekl,
jak je žití těžké.
Rozmýšlel bych se
jestli mám přijít.
#0924
Osvětim
Byl jsem tam.
V listopadu.
Jemně mžilo a profukoval vítr.
Na té planině to ani jinak nejde.
Ve tři odpoledne,
když se tichem začalo stmívat,
konečně jsem si vzpomněl.
Otče náš, …
Zdálo se mi to trochu málo.
Tak jsem ještě jeden přidal,
potom ohrnul límec
a nastoupil do autobusu čekajícího před branou.
#0923
Gentleman
Přes pětilisté růže
do Temže zvrací.
Jedinou neohne.
#0922
Len znovu rozkvet.
I když má pršet.
#0921
Když jsem jí poprvé řekl Miláčku,
bylo to mezi vepřovými půlkami
pověšenými na ocelových hácích
a prasečími hlavami.
V ruce jsem držel úzký nůž
a cítil, že se usmála.
Byla tak jemná.
Jako teplá krev.
#0920
Nikka
Podzimní mlhy
do plna dozrávají.
Ve sklenkách whisky.
#0919
A do toho všeho
zafouká vítr
a poslední sloku
odtrhe od úst.
Potom se zeptají
proč jsem si nikdy
nepořídil fén
nebo aspoň fenu.
#0918
Takhle to v Ráji asi bude –
Všude ptáci a zvěř a máky rudé.
Po okraj plné krve Krista Pána.
A taky tam budou nekonečná,
medem dobrá a nejmodřejší rána.
#0917
Promiskuitik
Přes Venušiny pahorky
Prochodil jsem pohorky.
#0916
V jasmínových keřích
slavíček hláskem ryzím
zpívá až do nebe
a všechno vůkol mizí.
Snad nehodí se poslouchat ani
slavíka a Hospodina
to sladké notování.