Ráno blyští se
stříbrné stopy slimáččí.
Obtisklé trajektorie hvězd
včerejší noční oblohy.
#1086
Vrabečci skáčou do kaluží
mokří od nožek až za uši.
To zas bude ráno.
Prádlo vymácháno
a sluníčku šedá, tak moc nesluší.
#1085
Připomínáš mi takových slov.
Na těla vlaštovek jsem je vypsat chtěl.
Abych zapomněl.
= Amrhelka
= Ambrózie
= Antarktida
= Archanděl
#1084
Diskriminační
Bylo tam mnoho
křesťanských matek.
A tak,
za stálého brebentění,
probíraly se
počty plen
počty zoubků
počty dětských Biblí
počty ukazovacích písní
výpočet Pé Pé Er
a šukání.
Rád bych, alespoň k poslednímu, cosi dodal
avšak nebylo mi uděleno slovo.
#1083
Prometheus
Vždy večer shrabává
po půdách a sklepeních
širokými hráběmi
údy mužů. Ruce a nohy
a penisy a zkrvavená varlata.
Aby z té hromady nadbytečných kusů
zrodil se jak z mořské pěny bílý valach
planě obcující s manželkami a milenkami,
usínající v mlčení a do prázdnoty vracející se
Prométheus darující svá játra světu.
Ó nebesa, buďte milosrdná
ochočeným mužům,
Apolonům bez nohou
nevidoucím začátky a konce
svých marných cest.
#1082
Kdesi,
v Japonském moři
dva turečtí zápasníci
snídají italské špagety
cpou se bavorskými vdolky
popíjí indické pivo (české už dávno došlo)
dokrmují se mexickými nachos.
Už zítra svedou
řecko-římský zápas
o bednu kubánského rumu
a večer skončí
jako dva Dánové,
dva k zemi srážení španělští toreadoři.
#1081
Zachytilo se líně
vlákno babího léta.
A věžička kostela,
omotaná jak hedvábná panenka
začíná smlouvat
o kapku léta navrch.
Do vyprahlé věžní cibule.
Do hladového štamprlátka.
#1080
Vlaštovičky křížem krážem
po obloze lítaly.
Na maličké kousky ji stříhaly.
Tiše se snáší k zemi
vlaštovčí vystřihování.
Vlaštovky k nebi letí. K Pozdvihování.
#1079
Pozoruji mezi trámovím
vystavěné vosí hnízdo.
Je poměrně velké a těžké
a vosy klidně vlétávají dovnitř a ven.
Zatím jsem se neodhodlal
zaťukat na něj,
zda-li je někdo doma.
Ale i na to jednou příjde.
#1078
Baruška
Máš mě rád?
Máš mě rád?
Peťo, řekni, máš
mě
rád?
= Ne =
= Ne =
Znovu si nasadila závoj.
Ani se nezdálo,
že by jí to mohlo být líto.
Odcházela, jako by tu slabiku slyšela již posté.