Dolce
Andělské hlasy
stoupají
mezi jednotlivými patry
nebeského
chórů.
*
Dotýkají se
těžkých podnoží trůnu.
Umírají.
Vracejí se zpět.
-Takto se chválí Bůh –
*
Zdá se,
že není nic,
co bych mohl
přidat k tomu.
Snad, snad se mýlím.
#0856
Lososově růžové jak snění,
blankytně modré o malíček tmavší,
královské modři na kraje,
zde zelená jak hrášek patří.
Všude trochu bíla z hlohů
holubičí pírko v rohu
a je ráno.
Přichystáno.
#0855
Když kouříš,
zahalíš se vždycky
do šedého župánku kouře.
Potom ti nevidím do očí.
Ale, to nevadí.
Dívám se
na tvé rudé rty
jemně svírající ohnivou růži.
#0854
Mulatka
Za jasných nocí
jsou vidět jen tvé zuby.
A bělma očí.
Dál už se ve stínu ztrácíš.
Ani tvá malá prsa nejsou vidět.
Ani ta ne.
#0853
15/4
Dotknout se místa,
které dnes už není.
Obrysu ptáka,
stopy na kamení.
#0852
Velbloud
Velbloud je bloud
Velbloud je bouda
Velbloud je jouda
Velbloud je louka
Velbloud je louže
Velbloud se fouká
Velbloud se houpá
Velbloud se klouzá
Velbloud se kouká
Velbloud se loudá
Velbloud se loupá
Velbloud se souká
Velbloud se souží
Velbloud se zouvá
Velbloud si bloumá
Velbloud si brouká
Velbloud si houká
Velbloud si mňouká
Velbloud si troufá
Velbloud si zoufá
#0851
Když vlní se vlny obilí,
šeptneš, postůj na chvíli.
Pojď, lehneme si
a půjdeme spolu spát.
Nebo můžeš ještě chvíli
na nahá záda prstem psát.
Nebo na zlaté snopy obilí.
#0850
Otevřu ouško obálky,
kterou kdosi poslal do dálky.
Copak v ní jen asi bude?
Pozdrav hnědý jak dívčí vlasy
nebo rudý – slunce řasy?
Možná bílý – špetka sněhu,
že mi kdosi poslal něhu – zimy?
Probírám se tedy barvami
a potom na malém lístku
čtu Mon ami;
Příteli můj,
chci ti psát
jsem tolik rád.
Že ti můžu psát.
#0849
Vysoká tráva
sypaná bílými lístky třešní.
A země, pokaždé se zasní,
jaké to v zimě bylo.
Když všude bílo bylo.
#0848
Magnolie
Staro-růžově se oblékají
magnolie v předpokojích.
Staře a růžově voní
jak dívky a dech koní.
Nechtěl bych říct,
že voní jarně.
Spíš hodí se příslovce –
marně.