Prometheus

Vždy večer shrabává
po půdách a sklepeních
širokými hráběmi
údy mužů. Ruce a nohy
a penisy a zkrvavená varlata.

Aby z té hromady nadbytečných kusů
zrodil se jak z mořské pěny bílý valach
planě obcující s manželkami a milenkami,
usínající v mlčení a do prázdnoty vracející se
Prométheus darující svá játra světu.

Ó nebesa, buďte milosrdná
ochočeným mužům,
Apolonům bez nohou
nevidoucím začátky a konce
svých marných cest.