namísto všeho
co jsme si kdy udělali nebo neudělali
jdeme zšedlým lesem
pomáhám ti přes mokré klády
a společně
se těšíme na talíř horké polívky
na Holubyho chatě
#4097
Dávám spočinout nohám,
sedám k horskému potůčku.
Voda z něj běží do údolí,
vítr tu letí do hor.
Už beru do ruky poutnickou hůl —
má cesta se vine za obzor.
#4096
Ó bohové, prý sluší se
ctít vždy stáří, šedý vous.
Tak poraďte: co dělat mám?
Smíchu plnou mošnu
já, Alkáiós, bych raději
se ve svůj jazyk kous’.
#4095
Ale my dva jsme se nikdy nepotkali, Tyjiná
Ty, hlavu v oblacích, konečky prstů
dotýkala ses jednotlivých stropů nebe
Já, ruce od hlíny,
v hrubých dlaních popel, hledal jsem, prosíval, nenacházel
Ty, palci nohou jsi
bílou vodu čeřila za oba
Já, nepotkali jsme se, Tyjiná
I když jsme každému tvrdili, že je to určitě jinak
#4094
Náhle se změní rytmus
Jít
Spát
Jíst
Na konci cesty cesta
Úleva
Že právě tak to stačí
#4093
někdy je touha větší
než může být skutečnost
pak to bolí
naše cesta do Assisi skončila dřív
než mohla začít
#4092
můj milý, byli jsme spolu chvíli
když naše rty — dva ptáčci — se políbili
dnes večer však znovu usínám sama
bílý kouř nad válečným polem
ty ležíš v dálce a cesta dokonána
#4091
Můj drahý šel už dávno spát
já však musím načesat
ještě stříbrných hvězd pár do sukní
Aby až zas se vydá v dál
jenom na mě myslíval
Tak tmavá jsi… naše noci poslední
#4090
Není snad proplout
a nezčeřit hladinu
něco jako osvícení?
#4089
jen lehce
pootočit
zub času
změnit tok řeči zpět do úst
být hned od začátku moudrý
a pokorný