tam nad střechami
šedivý kouř nevytvařející stín
čas který se neotisknul
vzpomínka nalézající počátek
#4271
pomeranče,
pomeranče
dívko se snítkou pomerančovníku
ve vlasech
kam jsi odešla
jen vůně pomerančů
jen stopa bílá
jenom zůstala
#4270
v ranním autobuse
plném až po třetí strop
se zamženými okny
s tucty hieroglifů opřených ramen
hlístů sasanek a jiných
s osezenými sedadly
sjetými pneumatikami
kde všechno smrdí
#4269
Někdy i říct:
„Nesu s tebou tvou bolest, kamaráde,“
je k neunesení.
Proto s tebou sedávám
před tvým krámkem,
popíjím úzo
a trpím bolestmi hlavy
po každodenní opici.
#4268
otec se synem
objímají se
taky já bych chtěl
*
srpek Měsíce
probodený mrak
a vybledlé ráno
*
červená žlutá zelená
řev motoru
na noční křižovatce
*
rozvést se nebo setrvat
čtu článek o muži
s demencí
*
starý bazén
plný žabince
gumová kachnička
#4267
první pára z úst
jako bys vydechla Džina
přeju si, přeju
*
stydím se nahlas říct –
jsem z těch zpráv unavený –
další den války
*
přes zamlžené sklo
i krátká cesta je dlouhá
autobus plný mokrých kabátů
*
konečně dopráno
na dně bubnu
dvoje kalhotky
*
jeden úsměv
a dotaz na dominantní ruku –
zkumavka se barví do ruda
#4266
na ulici
blýsknutí mince letící vzduchem
pohled do prázdného okna naproti
muž se psem a nápis na kartónu
črta jedním dlouhým tahem
#4265
pamatuji si
jak to pozdní jaro
jak mi děda dělal mlýnek
zelená louka plná pampelišek
potok ji půlící
tam dvě kozy
tady my dva
#4264
osika
tmavé a světlé body
třepetavý pohyb listů
přetrvávající neklid
#4263
Říkala jsi, když jsi vcházela: „Už jsem tady.“
A já ti věřil.
Neboť listí padalo nalevo od stromu
a vrány, bílé jako ranní slunce,
měly kolem krku červenou nit.