jako bych tu nebyl
sedím v křesle
kouř dýmky
naznačuje jistou úzkost
přicházíš do pokoje
otevíráš okna
slunce vstupuje kouř mizí
proud vzduchu mě odnáší
#4054
dívka a pes
tak jdou po louce
svobodni vstříc zářivému dni
#4053
kvítky hlohu
a dva metaři
znovu prázdná ulice
*
dva kosi
a jedna žížala
slyším poštolku
*
svit displejů
v nemocničním šeru
svět uvnitř světa
#4052
tak jako ten který neví
prohlížím si ruce
jemné žilkoví
vedoucí odnikud nikam
tak jako ten který ví
hledím do tmy
čekám na přítele
snad přijde znenadání
tak jako ten
jenž je kamenem
sám tu vprostřed stojím
a mráz a déšť mě drobí
#4051
příčný trám
na rameni máš otlak
a neříkáš nic
povídám ti cosi o přímé cestě
když zaslechneš pláč
odvrátíš hlavu
v zástupu za tebou
tvých pět dětí
máš slzy v očích
#4050
podél čáry
jež může být řekou nebo osudem
po mapě houpavě prstem
severo-severo-východ
#4049
za pár dní
snad minut si nevzpomene
natahuje ruce
jsem jeho záchrana
z dětské postýlky
pohled velkých očí
huum-ee, má vůni mého kmene
#4048
srdce se rozbuší
a báseň
to jest ozvěna
vzlétne
jak ptáček s modrými křídly
#4047
jako když hodíš kámen do řeky
jako když někdo odejde
čekáš až
zmizí kruhy na hladině
a ty nemizí nemizí nemizí
#4046
těch tisíc mužů
kterých se u tebe ve snech vystřídalo
ráno jsou pryč
a ty rozlámaná od námahy
si nemůžeš vzpomenout
na jednu jedinou tvář