#1813
Když hada ze trávy sebralatehdy se polekala.Ale dřív ne. Hada se šerýma očima,který se mi prve kolem noh motal. Hada, který mi,když jsem se nedíval,z duše vyklouznul a chtěl se v té trávě schovat.
Když hada ze trávy sebralatehdy se polekala.Ale dřív ne. Hada se šerýma očima,který se mi prve kolem noh motal. Hada, který mi,když jsem se nedíval,z duše vyklouznul a chtěl se v té trávě schovat.
Postaví-li se,dvě stě koček sobě na záda,na náměstí svatého Marka,ta dvě stě první,pravá benátská,podívá se lvovi do očí. Ale proč by to dělala…
Jemně plápolájemně se chvěje Sívrkkřídla rozloženatěšící se po tisícíaž Ánaikón projde kamenným kruhem. Temno je s růžovým okrajem. Vlhko uvnitř.
Ani nepršelo a na polychordu vyrazily první klapky. V krasohledu zobáčky límerůskládají svět žlutěneka na stříbrné klávese pepperhornu, odpradávna hrajícího v G, začali šediváčci stavět hnízdo. Je šrůtno.
Tak krásný měděný kotel na pálení kořalky.A úplně prázdný.Jako kdyby lidé zapomněli pít.Škoda. Čekáme tedy nasucho,než z džungle vyběhne tlupa opica každému z nás se pověsí za krk.
Je krásně,takhle krásně už dlouho nebylo.Ještě, že pro tyto případymám jeden rezervní deštník.Kdo by o to stál,korzovat po náměstí, celý zlitý sluncem.
Za tímto rohem domuje další roh,dalšía čtvrtý. Jsem zpět na stejném místě.Však v jiném čase.Je včeranebo pozítří? Kakost rozkvetla listí víří.Bude nejspíš úterý.Nebo,… kdo ví.
Rouna tam ovečkámpročesává Měsíc.Aby se necuchala.Ovce však, nemají vlnu žádnou. Rozvěšena na větvíchjako prádlo Mariinoovčáckých luceren svit. Zlatá kopýtka hledají.
Cvrček je hloupýkoroptev dro-dzu je hloupádivoký králík saw-ne je hloupýveverka nil-zi je hloupá,hroch gho-ni je hloupýale nejhloupější ze zvířatje kilkil – člověk
Fuňát, přecházeje koleje,zastavil se a počal zpívat. Kolem projel vlak. Ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš – dvacet dva vagonů. a další Ššš ššš…